Jaroslav Gleich

Operní pěvec a dlouholetý sólista Národního divadla Jaroslav Gleich ke zpěvu zběhl z úplně jiného oboru. Původně vystudoval farmacii na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a po absolutoriu krátce provozoval vlastní lékárnu, v letech 1922-1925 byl úředníkem nemocenské pojišťovny. Již od mládí se ale amatérsky věnoval zpěvu (spolek Zpěv na pražském Smíchově) a ve svých civilních povoláních se pak zdokonaloval v pěvecké technice, mimo jiné v Itálii, studoval také u Jana Hilberta Vávry. Nakonec v letech 1925-1928 studoval zpěv i herectví na Státní konzervatoři v Praze. Ještě před dokončením konzervatoře byl Jaroslav Gleich angažován do opery Národního divadla, kde nakonec setrval až do odchodu na penzi (1927-1962). Gleich disponoval kvalitním tenorem značného rozsahu, svůj zpěv zdokonaloval znovu ve 30. a 40. letech soukromými hodinami v Itálii. Díky svému atraktivnímu zjevu byl předurčen k výrazným postavám lyrických milovníků, titulní roli mu přinesla opera Hoffmannovy povídky (premiéra 1931), v trojím nastudování Prodané nevěsty z let 1934, 1936 a 1939 zpíval Jeníka i Vaška. Po celá třicátá a čtyřicátá léta patřil v operním souboru k nejvytíženějším umělcům a účinkoval v několika operách ročně, věnoval se i koncertní činnosti, natáčel pro rozhlas a s Prodanou nevěstou absolvoval i zájezdy do zahraničí. Ve svých začátcích v Národním divadle patřil Jaroslav Gleich k populárním osobnostem a jeho oblibu u ženského publika se rozhodli využít ve 30. letech i filmaři. Film však bohužel ukázal, že herecké schopnosti Jaroslava Gleicha nejsou nijak na výši a jeho nepodařené výstupy ve stěžejních rolích byly příčinou, že filmy s jeho účastí dnes patří do podprůměru dobové produkce. Poprvé jej oslovil Josef Kodíček pro titulní roli v přepisu Čapkovy hry LOUPEŽNÍK (1931), poté hrál Vaška ve zfilmované verzi PRODANÉ NEVĚSTY (1933). Zvláště LOUPEŽNÍK narazil na nezájem veřejnosti, laiků i odborníků, což bylo dáno nezkušeností režiséra i hereckého výkonu Jaroslava Gleicha v hlavní roli. Menší roli bankéře potom hrál v komedii POKUŠENÍ PANÍ ANTONIE (1934), nakonec se objevil jako zpěvák v adaptaci Tylova ŠVANDY DUDÁKA (1937). Ve zralém věku přešel Jaroslav Gleich k postavám dramatičtějšího charakteru, význam jeho úloh na jevišti Národního divadla ale začal postupně klesat. V roce 1962 odešel do důchodu, ale příležitostně ještě na naší první scéně účinkoval, naposledy vystoupil ve Verdiho opeře Maškarní ples v roce 1968. Po odchodu do penze publikoval fragmenty svých vzpomínek na stránkách dobových periodik (Lidová demokracie), věnoval se také pedagogické činnosti. V roce 1966 obdržel titul Zasloužilého umělce. Jeho manželkou byla tanečnice Marie Hoyerová-Gleichová (1908-1973). Jaroslav Gleich zemřel v Praze 28. září 1976 ve věku 76 let.