POZOR SPOILER
Na vesnici je veselo. Je totiž masopustní úterý. Kalafuna přichází pro Švandu. Nejprve dostane vynadáno od Korduly, že jí budí dítě a Švandovi se nechce z domu.
U Trnků se cpe pan Johan. Je to vrchnostenský písař. Ten by rád jejich Dorotku, ale ta moc veliký zájem zrovna nemá. Zato má zájem o Švandu, za kterým zrovna přichází, a povídá mu o Johannovi. A on jí zase vypráví o penězích. Tedy o těch, co bude mít.
Jinde u brány stojí dívka, se kterou má Johan dítě. Ona vyhrožuje, že půjde za vrchností a on jí nadává.
Švanda hraní u muziky kazí, a je Kalafunou poslán pryč. Tak si tedy jde milý dudák nasupeně sednout ke stolu. Zde slyší vyprávění o dalekých krajích a snadném výdělku. A to rozhodne. Naposledy zahraje a odchází.
Paní kněžně se sděluje věc o nemanželském dítěti písaře a Terezky. Ale že přitom ještě chodí za Dorotkou.
Švanda je s ní naposledy, a překvapí je její otec. Jde opět řeč o penězích, které Švanda bude mít, ale tatík tomu nevěří.
V daleké cizině, mezi moslemíny, prochází se Pantaleon Vocílka. Majitel hostince mu vyžvaní, že se Švanda chystá do paláce hrát princezně. Vocílka jde ihned za ním, a vnutí se mu jako jeho cekretář a komorník. Chvíli poté se zde objeví Kalafuna s Dorotkou. Je to radostné shledání.
Dorotka chce hned zpět domů, ale Švanda odmítá. Má přece cekretáře, a s ním bude mít ne tisíce, ale miliony. Dorotce se však Vocílka nelíbí. Švanda dělá pána a bohatě je hostí. A v tom okamžiku přichází pozvání do paláce. Ani to se Dorotce nezamlouvá. Nejde jí o palác, ale o princeznu. Proto přemlouvá Kalafunu, aby se vydali za Švandou. Ten je pro, ale až spořádá vše, co je na stole k jídlu.
V paláci se předvádějí baviči ze všech koutů země. Ale princezna se nebaví.
Na řadu přichází Švanda, a při jeho písničce se princezna Zulika usměje, a dokonce i tančí. A hned by jej chtěla za ženicha, což ovšem nechce on, ani na naléhání Vocílky.
I sám vládce děkuje a dává obrovskou odměnu. Pak hlásá řeči o svatbě. Jenže to už sem vrazí Dorotka s Kalafunou. Vocílka vladaři nakecá, že ti dva jsou blázni a panovník je nechá zavřít do komnaty. Poté sem přichází princeznin odmrštěný nápadník, a Švandu bere jako zajatce. Vocílka je milostivě propuštěn, aby doma zvěstoval, jak se zde povede cizincům. Cekretář milerád poslechne a mizí i s bohatou odměnu v neznámu.
Švanda konči na popravišti a má mu být useknuta palice. Jenže on má poslední přání zahrát si na dudy. Je mu to povoleno, a jakmile spustí, všichni začnou tancovat. Toho dudák využívá a prchá.
Doma v hospodě se zde, kde se vzal tu s vzal, objeví Vocílka. Švanda, který se již sem také vrátil, mu odpustí, a když slyší, že se vrátila Dorotka, spěchá za ní. Ta jej však již nechce ani vidět. To jej naštve a slibuje, že bude hejřit ještě více než dosud. Mírně přiožralý se dopotácí na popraviště a zahraje na dudy.
Když tak hraje, objeví se postavy jakési strašidelné, a tancují kolem něj. Dorotka jej nalézá v mdlobách na zemi.
Švanda se probírá ze šoku. A v hospodě navrhuje kamarádům, že budou hrát lidem ve městech, a to prý bude peněz. Nu, není daleko od pravdy. Opravdu se jejich hudba líbí a penízky se sypou.
Zato doma se odehrává velké drama. Schyluje se ke svatbě Dorotky a písaře. Naštěstí se projeví zásah paní kněžny. K Dorotce domů přijde její lokaj i s Terezkou, a oznamuje, že se potvrdilo jeho otcovství. A musí si ji vzít za ženu.
A to už kněžně pod okny hraje Švanda. Když se spolu setkají, vypráví jí, že je nalezenec a rodičů nepoznal. Také o své lásce a potížích s hajným, jakožto Dorotčiným otcem.
Další den přichází kněžna do hospody, aby vyřídila pár velmi nutných záležitostí...
