Franta Sauer

Franta Sauer, nebo také Franta Kysela-Sauer, známý i jako Franta Sauer-Kysela ze Žižkova, se narodil 4. prosince roku 1882 v Praze jako sedmý z osmi dětí. Oba rodiče byli patřili mezi žižkovský proletariát. Otec se nikdy nevyučil a vykonával nejrůznější příležitostné práce, třeba jako kotlář nebo pouliční párkař. Maminka pracovala jako služka. Dětství na Žižkově představovalo tvrdou životní školu, takže Franta Sauer byl již od školních let více samostatný a velmi obtížně přijímal školní řád. Navštěvoval na Žižkově obecní školu, ale po několika propadnutích odešel po ukončení druhého ročníku, a později se vyučil zámečníkem. Krátce poté se vypravil na zkušenou se vypravil na vandr a prošel Německem, Rakouskem a svou anabázi ukončil v Uhersku. Vrátil se po dvou letech a trvale pak žil s matkou a sestrou na Žižkově. Nabyté zkušenosti, které získal na cestách jako tovaryš, vyvolaly v něm potřebu zapisovat si své postřehy a zážitky. Typické bylo pro jeho způsob života, že stále sbíral životní zkušenosti a střídal nejrůznější zaměstnání. Byl postupně podomním prodavačem, provozovatelem prádelny, montérem, lampářem, zřízencem pohřebního ústavu, topičem, strojníkem, kolportérem novin a knih a příležitostně statistou a hercem u filmu. Od doby svého dospívání se stýkal s protimonarchistickými , antiklerikálními a sociálně motivovanými projevy, často překračujícími zákonné meze. Několikrát byl uvězněn. Nejznámější a literárně Sauerem zpracované dramatické povídání o pašováni cukerínu z Francie do Čech v době 1. sv. války pod titulem Pašeráci/1929/, nebo účast na zboření mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze na podzim roku 1918, ukazují na typickou vlastnost Franty Sauera, a to odpor ke zkostnatělým autoritami ve spojitosti s jejich asociálními postoji. Spojoval se s reprezentanty bohémských či pokrokově smýšlejících skupin. Patřil k přátelům kolem Jaroslava Haška, básníka Stanislava Kostky Neumanna, grafika V.H.Brunnera, hereckých manželů Longenových, malíře a karikaturisty Josefa Lady a mnoha dalších. Byl nadšeným obdivovatelem Haškova Dobrého vojáka Švejka a zajistil kapitál k k jeho prvnímu sešitovému vydání. Vyprovokoval a podnítil Haška i k napsání pokračování Švejkových osudů. Známý byl po celé Praze jako vypravěč a zčásti i aktér bizarních příběhů a recesí. Stal se také pro tyto své vlastnosti literární postavou v románu Antonína Zápotockého –Bouřlivý rok 1905 a v Olbrachtově románu Anna proletářka. Za druhé světové války se projevil jako odpůrce nacistického režimu a vyjádřil to tím, že kolportoval spisy T.G.Masaryka. Byl sledován na udání a nakonec zatčen a deportován do Malé pevnosti Terezin, kde onemocněl tuberkulózou. Osvobození vlasti se dočkal s podlomeným zdravím v roce 1945, a jak se ukázalo nemoc opětovně propukla ještě koncem roku 1945 a vedla k jeho předčasnému úmrtí. Svou publikační činnost zahájil Franta Sauer jako dopisovatel Samostatnosti v roce 1911,ale vážněji v této činnosti pokračoval až po roce 1920, kdy přispíval svými články do novin a časopisů, např. :Rudé právo; Rudý večerník, Haló noviny Trn, České slovo, Ranní noviny aj. Knižní debut Franta Habán ze Žižkova/1923/ byl autentickou výpovědí a svérázným záznamem života pražských figurek. V roce 1924 spolu s I.Sukem vydal sbírku vzpomínek na Jaroslava Haška –In memoriam Jaroslava Haška. Je rovněž autorem vzpomínek na své přátele, herce Emila Artura Longena a Xenu Longenovou/1936/. Je autorem divadelní inscenace Franta Habán ze Žižkova/1933/ a Haškův poslední podnik/1946/. Recesista, publicista, spisovatel, příležitostný herec a zpěvák Franta Sauer, známý též jako Franta Sauer-Kysela ze Žižkova, zemřel 26. března roku 1947 v Praze, ve věku nedožitých 65 let. Erkul