Skalní ševci

"Skalní ševci" byla česká filmová veselohra, která řadou rozmarných situací karikovala život pražských ševců, rozdělených na dva konkurenční tábory - na ševce lesní a skalní. Tři obuvnické dílny sousedící těsně vedle sebe, nenasvědčovaly na první pohled o velkém přátelství a lásce svých pánů mistrů a také tovaryši využívali často potěhů a ševcovského popu k něčemu jinému, než k čemu byly určeny. Takže: konkurenti mají jedinou snahu, kterou bylo si přetáhnout navzájem zákazníky a tak se stane, že nešťastný důstojník, který potřeboval nové holinky, je vůbec nedostane pro osobní spory svých dodavatelů. Scénář a režii měl Longen, který nikdy nepostrádal vtipných a originálních nápadů. A protože ševcovský stav překypoval od pradávna anekdotickou tradicí, byl proto vděčným námětem i pro představitele českého typu těchto řemeslníků. Ti si mohli dle své libosti zanadávat, také popít, v tomto případě ne na účet české filmové produkce, ale na konto poctivého řemeslnického cechu ševcovského. Proto jistě nikdo neměl tomuto filmu za zlé, trochu té slovní volnosti a nějaký ten džbánek piva navíc. Vždyť to režíroval E. A. Longen...a to mluví za vše. Eman Fiala a Theodor Pištěk byli dva veselí, ale na sebe rozzlobení ševci a slušelo jim to opravdu dokonale. Hudbu složil Jára Beneš, kameru obsluhoval Stalich, kterému se vytýkalo, pokud skutečně za to mohl, neobratný střih pásky. Obraz bot, prolíná obličej dívky, to se stalo hned při vstupní scéně. Ale na takové žonglérství (teď mě napadla scéna tančícího "funebráka" Vlasty Buriana, kterému je vidět jen půl hlavy) české filmové montáže byli již diváci zvyklí. Konec konců, když se vezme účel a poslání této frašky, tak ta své poslání splnila a divákům to vyhovovalo. Hlediště se smálo a bylo spokojeno. Poznámka autora:Teď by ještě stačilo tuto filmovou kuriozitu nabídnout dnešním nadšencům staré československé filmové tvorby, protože "Skalní ševce" ještě žádná z televizí n i k d y neuvedla!