Jarka Pižla

Jarka Pižla se narodil v roce 1903 v Praze pod jménem Jaroslav Stehlík. Sudičky mu nadělily komediální talent, ale na kráse mu moc nepřidaly, a proto při své postavě a daru výřečnosti a pitvoření, díky grimasám mohl své spolužáky bavit neustále. Když se rozhodovalo o tom, čím se bude v životě živit, vyhrála touha bavit lidi, tak jak uměl a dostane ještě za to zaplaceno. Ve 20. letech jednoznačně pro něj byla šance hrát v kabaretech a dělat si ze sebe legraci. Jedna z prvních zastávek bylo divadlo U politické mrtvoly. Když byl v angažmá v divadle Komédie, které se nacházelo v paláci Lucerna, změnil si jméno Stehlík na Pižla, a to bylo v letech 1923 – 1926. Vystupoval i na dalších kabaretních scénách po Praze. Při svých vystoupeních po kabaretech využil šance a jako spisovatel psal písňové kuplety, parodie a slovní hříčky, sám si je uváděl v rozhlase do mikrofonu a řekněme si na rovinu, v tom se mu nedařilo. Jeho populárních kabaretních výstupů využili i režiséři, kteří herce zaškatulkovali do rolí, vzatých přes kopírák a začali jej nasazovat ve svých filmech. Ty první byly ještě němé a byly to jenom epizodky. Filmy jako: Děvče z hor (1924), Pražský kat (1927), Z Českých mlýnů (1929), ty se ztratily v prachu. Když film promluvil, tak si jej vybral Vlasta Burián do filmu Nezlobte dědečka (1934), Voskovec s Werichem do filmu Svět patří nám (1937) a ještě mohu uvést film Otec Kondelík a ženich Vejvara (1937), který občas proběhne v televizi. Všechno jsou jenom štěky, nebo jak říká Pavel Zedníček, čurdy. Po válce až do smrti pracoval v pražských barech jako portýr. Jeho zjev dobrosrdečného člověka, jeho grimasy a bezzubý úsměv jej předurčovalo k epizodním rolím typu: host v hospodě, pán od vedle, číšník, kamelot, voják, nebo tovaryš u malíře pokojů. Každý rok se k nám vrací na televizní obrazovce film Poslušně hlásím (1957) a zde předvádí obecního blázna Pepka Vyskoče, který se nechá naverbovat Jaroslavem Marvanem ke konfidentům. Ve filmu se objeví krátce asi třikrát, ale je to fantastické. S diváky se rozloučil dva roky před svou smrtí ve svém posledním filmu Baron Prášil (1961) režiséra Karla Zemana.