Děvče z hor

Pohlednou Lidušku svedl proradný adjunkt Ločák. Jejich poměr nezůstal bez následků. Teta dívku přemluvila, aby dala dítě do sirotčince a provdala se za bohatého sedláka Pakostu. Na samotě žily dvě rodiny dřevorubců. Řehořikovi byli spořádaní lidé, kteří měli jediného syna Ondřeje. Vitoušovi měli děti nevydařené, poznamenané otcovým alkoholismem. Matka Vitoušová si vzala z nalezince malou Jiřinu, aby za její výchovu získala od státu peníe. Vitoušovi se nechovali k dívce pěkně a tak jedinou Jiřininou radostí byla její láska k Ondřejovi. Opilý Vitouš nabídl dívku zlotřilému - dnes již fořtu - Ločákovi a jen zásah Ondřejův a Řehoříkové zabránil nejhoršímu. Ločákovu mstu zaplatil však starý Řehořík životem. Řehoříková těžce onemocněla a Jiřina běžela ve vánici pro pomoc. Dostala se až k Pakostovům. Pakostová v ní poznala vlastní dítě. Když se Ločák dozvěděl, že chtěl svést vlastní dceru, byl zdrcen a zahynul ve vánici. Ondřej a Jiřina se štastně shledali. Autor/Zdroj: Národní filmový archiv/Český hraný film I. Námět podle románu Bohumila ZAHRADNÍKA-BRODSKÉHO. Režisér Václav KUBÁSEK a kameraman Josef Kokeisl dokázali během roku 1924 uvést čtyři filmy: Čarovné oči v únoru, Jindru, hraběnku Ostrovínovou a Dvojí život v říjnu, Děvče z hor v prosinci a ještě stačili vyrobit drama Okovy , které mělo premiéru v následujícím roce. Tato nadprodukce neznamenala žádnou mimořádnou kvalitu. Všechny snímky si byly vzájemně podobné. Režijně nezvládnuté a rozvleklé melodramatické příběhy s teatrálně patetickými hereckými výkony - "bez jednotné dějové linie, roztříštěný sled epizod, který se režisérovi nepodařilo skloubit a vzájemně propojit". - Luboš Bartošek v knize Náš film (str. 86). Autor/Zdroj: Březina Václav/noticka