Jan W. Speerger

J. W. Speerger, vlastním jménem Jan Václav Špergr byl absolventem keramické školy v Bechyni. V osmnácti začal svoji filmovou kariéru u jedné z předních filmových společností Weteb-Film Praha, kterou založil s použitím rodinného dědického podílu, Václav Binovec. Jan Špergr se ve velmi krátké době stal vedle herečky Suzanne Marwille (vl. jménem Marta Schöllerová) jeho největší hvězdou. Život ve Weteb-filmu však nebyl lehký. Vedle práce herce zde vozil filmový materiál, nosil platby na poštu a do banky, vymáhal peníze od dlužníků aj. Zajišťoval práce rekvizitáře, vymýšlel reklamu, ale i obstarával kompars. Říká se, že po odchodu z Wetebu (1918), přidal do svého jména jedno „e“ a ještě „w“. Ve dvacátých letech začala prudce stoupat jeho kariéra – pro svůj vzhled, byl obsazován převážně do milovnických rolí. Václav Wasserman o něm ve svém vyprávění o starých českých filmařích říká: „Hezký mladík zvaný Jan Špergr (nebo také Špergl) se objevoval v pražských tančírnách … říkali mu „baron“ a děvčata o něm soudila, že je „od nohy hezký hoch“, ale hoch trochu ostrý – dobyvačný.“ Špergr-voják, odjel v roce 1914 do Srbska, kde byl raněn, propuštěn a v roce 1916 znovu povolán a přidělen do Škodových závodů v Plzni. Následně se jej podařilo vyreklamovat a mohl nastoupit do divadla. Hostoval v divadle Bum a Rokoko, avšak jeho kariéra v němého filmu byla tak rychlá, že se na divadelní scéně dlouho neohřál. Jan Špergr měl obdivuhodný pozorovací talent. Často v pražských hospůdkách předváděl přátelům a štamgastům odpozorované chování lidí různých profesí (řezníků, sklenářů, uhlířů, úředníků, krejčích, četníků apod.), což pro něj byla výborná průprava, pro jeho filmové role, které tak získaly neobyčejně realistickou tvář. V němém fimu vytvořil významné role např. ve filmech Karel Havlíček Borovský, Svatý Václav, Kreutzerova sonáta, Extase, Lucerna. Jeho jméno prodávalo filmy nejen zde, ale i ve Vídni, Berlíně nebo Paříži. Hrál po boku osobností zvučných jmen, jako Rovenský, Šváb-Malostranský, Burian, Nedošínská, Struna a jiní. Ještě v roce 1929 byl prohlašován za jednoho z nejpopulárnějších herců, avšak s nástupem zvukového filmu se mu změnil celý život. Role, které až do té doby byly postaveny na vzhledu, pohybu a mimice se náhle musely hrát zcela jinak. Rozhodující byla práce s hlasem, který však u J.W.S. nebyl nikdy školen. Jeho přirozený hlasový fond, se kterým dobře vystačil v malých divadelních rolích se pro zvukový film příliš nehodil. Byl si toho vědom a věděl, že k nápravě vede jediná cesta: mluvit a mluvit. Díky své houževnatosti se proto nevzdal a začal prakticky od píky. Hostoval ve Vinohradském divadle, když neměl práci přihlásil se i do davových scén v Národním divadle, s hereckými společnostmi sjezdil Čechy i Moravu. Na Špergrovo herectví bylo vždy „dobře vidět“ a je dobré připomenout, že ani ve zvukových filmech nikdy nezaniklo vedle velkých filmových osobností. Filmový průmysl jej po zestátnění zařadil do svého registru stálých filmových herců. Jméno J.W.Speerger se stalo trvalým pojmem celé herecké generace a hercovy role obohatily českou kinematografii ve více než 170 filmech.