Vítězslav Hálek

Vítězslav Hálek (1835-1874) Narodil se 5. dubna 1835 v Dolínku u Mělníka, studoval na akademickém gymnaziu v Praze a od r. 1855 na filosofické fakultě. Nenastoupil však učitelskou dráhu a věnoval se novinářské a literární činnosti. Účastnil se příprav na vydání almanachu Máj (1858) a další jeho ročníky sám redigoval. Od r. 1861 byl redaktorem Národních listů a od r. 1863 časopisu Lumír (dříve red. F. B. Mikovec), který po roce přeměnil na Zlatou Prahu. S Nerudou se podílel na vydávání časopisu Květy (1865-1872) a obnoveného Lumíra (1873). Existenčně zajištěn manželstvím s Dorotou Horáčkovou, dcerou z bohaté měšťanské rodiny se mohl plně věnovat literární práci a národně společenské činnosti, zejména jako člen výboru Umělecké besedy, střediska kulturního a společenského života Prahy. Zemřel náhle v Praze 8. října 1874. Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. Večerní písně působily i jako obraz nadcházejícího národního jara a jejich optimistický tón vyjadřoval společenské touhy nastupujícího mladého měšťanstva. V lyrickoepických skladbách (Krásná Lejla, Mejrima a Husejn, Goar), které mají formu byronské povídky, zdůrazňuje Hálek sílu lásky, která spolu s přírodou očišťuje lidské nitro a zušlechťuje člověka, horuje pro národní svobodu a jeho hrdinové stylizovaní do romantických postojů vyslovují obvykle soudobé politické ideály. Tyto skladby, poplatné romantické manýře, patří v Hálkově tvorbě k umělecky nejméně přesvědčivým. Významná je Hálkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem v době, kdy i na vesnici začíná pronikat kapitalismus, nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z ne- pochopení rodičů nebo z lpění na majetku (Muzikantská Liduška). Do protikladu k citově vyprahlému životu bohatých sedláků staví Hálek vyrovnaný a citově bohatý život prostých lidí neodcizených řádu přírody (Pod dutým stromem, Na statku a v chaloupce). Dovedl se zamyslet i nad významem vzdělanosti a pokroku na venkově (Pod pustým kopcem). V posledních svých povídkách pokročil Hálek k hlubšímu psychologickému prokreslení svých hrdinů (Poldík rumař, "Študent" Kvoch). V dramatické tvorbě nedosáhl Hálek významnějších úspěchů. V duchu dobových představ chtěl vytvořit drama vysokého stylu. Postavy Hálkových dramat s náměty z národních i cizích dějin jsou stylizovány do romantických postojů a v patetických monolozích pronášejí hrdinové dobové národní a politické myšlenky. Dramatem Krá1 Vukašín zahajovalo v r. 1862 svou činnost Prozatímní divadlo. Díla: Poezie: Alfred (1858), Večerní písně (1859), Krásná Lejla (1859), Mejrima a Husejn (1859), Goar (1864), Černý prapor (1867), Dědicové Bílé hory (1869), V pří.rodě (1872-74), Pohádky z naší vesnice (1874) Povídky: Muzikantská Liduška (1861), Na statku a v chaloupce (1871), Pod dutým stromem (1872), Na vejminku (1873), Pod pustým kopcem (1874), Poldík rumař (1874), "Študent" Kvoch (1874) Román: Komediant (1861) Dramata: Carevič Alexej (1860), Záviš z Falkenštejna (1860), Král Rudolf (1862), Král Vukašín (1862), Sergius Catilina (1863), Amnon a Tamar (1866), Král Jiří z Poděbrad (1874) Publicistika: Epištoly k našemu studentstvu (1873)