Lamberto Maggiorani

Původně dělník, neherec, před kamerou stál poprvé v bezmála čtyřiceti letech, přesto se jméno Lamberta Maggioraniho dodnes objevuje ve světových filmových encyklopediích. Maggiorani pocházel z Říma a od mládí pracoval v továrně jako soustružník. Když Vittorio de Sica chystal svůj film ZLODĚJI KOL (Ladri di biciclette, 1948), byl vyhlášen konkurz na obsazení hlavních rolí. Lamberto tehdy přivedl ke konkurzu svého syna, který sice neuspěl (hlavní dětskou roli dostal Enzo Staiola), Vittorio de Sica ale angažoval Lamberta pro ústřední postavu nezaměstnaného dělníka Antonia Ricciho. ZLODĚJI KOL se stali jedním z milníků italského neorealismu a obrovským triumfem i v mezinárodním měřítku, což dokládá řada prestižních cen (film byl nominován i na Oscara); jen v Itálii vidělo film přes tři a půl miliónu diváků. Nutno ovšem dodat, že umělecký dosah filmu byl oceněn až mnohem později, dnes mu nicméně náleží čestné místo ve zlatém fondu světové kinematografie. Role nezaměstnaného dělníka se pro Lamberta Maggioraniho stala brzy i realitou – kvůli snižování stavů byl propuštěn z továrny, v níž pracoval dlouhá léta, a zůstal bez práce. Fakt nezaměstnanosti však Maggioraniho nijak netížil, protože díky své první filmové roli se stal dostatečně známou tváří a mohl se stát hercem na plný úvazek. K hlavní roli se již sice nikdy nedostal, ale počátkem padesátých let točil s několika významnými režiséry. V působivém obraze poválečné Evropy zúženém do osudů několika žen ve vysídleneckém táboře režiséra Gézy von Radványiho vytvořil partnerskou dvojici s italskou hvězdou Valentinou Cortese (ŽENY BEZE JMÉNA – Donne senza nome, 1949), v menší roli pacienta se objevil v mimořádně úspěšném filmu ANNA (1951). Velkou hereckou příležitost dostal v režii Carla Lizzaniho (POZOR, BANDITÉ! – Achtung! Banditi!, 1951) po boku Giny Lollobrigidy. V menší roli se vrátil i ke spolupráci s Vittoriem de Sicou (UMBERTO D., 1952). V pozdějších letech se Lamberto Maggiorani objevoval spíše v komediálním žánru, roli vrátného hrál ve filmu PADOVSKÁ ULICE 46 (Via Padova 46, 1954), i u nás jsme jej mohli vidět v některých mezinárodně úspěšných titulech (DON CAMILLO A POSLANEC PEPPONE – Don Camillo e l’onorevole Peppone, 1955). V dalších epizodních rolích se pak objevil v několika zásadních filmech počátku šedesátých let, znovu to bylo v režii Vittoria de Sicy (POSLEDNÍ SOUD – Il giudizio universale, 1961) nebo například P. P. Pasolini (MAMMA ROMA, 1962). Jeho filmografii uzavírá drama OSTIA (1970), v němž byl otcem jedné z hlavních hrdinek. Lamberto Maggiorani zemřel v Římě 22. dubna 1983 ve věku 73 let.