Marie Pujmanová

Česká spisovatelka, publicista a básnířka Marie Pujmanová, rozená Hennerová, se narodila v roce 1893 v Praze, do rodiny univerzitního profesora církevního práva Kamila Hennera /1861–1928/. Dětství prožívala s mladším bratrem Kamilem Hennerem /1895-1967/, pozdějším uznávaným neurologem. V roce 1919 se podruhé provdala za operního režiséra, hudebního teoretika, kritika a překladatele Ferdinanda Pujmana /1889-1961/. Marie Pujmanová byla matkou prozaika, literárního publicisty a překladatele Petra Pujmana /1929-1989/. Zdravotní důvody v dospívání byly příčinou , proč se musela Marie Pujmanová vzdělávat soukromě. Jejím domácím učitelem byl F. X. Šalda. Již v mládí se zabývala literaturou a výrazně byla ovlivněna spisovatelkou Růžena Svobodovou. Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích provdána za syna českobudějovického zámožného advokáta a politika Vladislava Zátku. Manželství nebylo harmonické a po několika letech skončilo rozvodem. Od roku 1917 v časopisu Lípa působila jako publicistka, literární a divadelní kritička a Kmeni. Od dubna do září 1920 již odpovídala za řízení kulturní rubriky deníku Národní politika a po krátkém pobytu v Brně, kde byl Ferdinand Pujman režisérem opery, spolupracovala úzce s liberálním deníkem Tribuna až do roku 1928. Patřila ke generaci, která objevovala nejprve krásy své vlasti a až poté, cestovala i za její hranice. Zejména si oblíbila pravidelné letní pobyty v Potštejně v Orlických horách. Z osobních cest poznala Vídeň, Berlín, Paříž, Varšavu, Amsterodam, Kodaň, Pobaltí. Původně se její názory jevily jako křesťansko-socialistické se sklony k mysticismu, ale průběh a dramatické důsledky celosvětové hospodářské krizi způsobily její trvalý odklon a po její návštěvě stávkujících dělníků na Mostecku v roce 1932, dospěla k prohloubení svého levicového názoru. Pod vlivem osobností, jakými byli Bedřich Václavek a Julius Fučík, a své cesty do Sovětského svazu v roce 1932 se zčásti ztotožnila s některými levicovými až komunistickými teoriemi. V 30. letech přednášela o ženské problematice a o literatuře pro ženy. Stala se členkou literární skupiny Blok a redakčního okruhu časopisu U. V roce 1938 se stala místopředsedkyní Kruhu přátel českého jazyka. V období okupace Československa se výslovně nezapojovala do veřejného života a žila v ústraní Od roku 1946 byla členkou KSČ a členkou literárního odboru ČAVU. Po 1948 prosazovala metodu socialistického realismu a účastnila se veřejného a politického života v ústředním akčním výboru Národní fronty aj. V roce 1910 debutovala v Novině, krátkými prózami, fejetony a později i literárně kritickými statěmi, divadelními referáty. Po roce 1920 se její články a prózy objevovaly v Národní politice, Lidových novinách, Rozpravách Aventina, Rudém právu, Halo novinách, U Bloku, Kritickém měsíčníku. Redigovala nejrůznější deníky a měsíčníky. Podle jejích próz byly natočeny rozhlasové hry Kazmar – šaty – Jafeta, Cesty Ondřeje Urbana /obě 1960, sc. Jaromír Ptáček/, Pacientka dr. Hegla /1975, sc. Jiřina Vavřinová/. Filmy Pacientka doktora Hegla /1940, rež .+ sc. Otakar Vávra/, Předtucha /1947, rež.+ sc. Otakar Vávra/, Známost sestry Aleny /1973, rež. Miroslav Hubáček/. Náměty z jejich próz se staly podkladem pro televizní inscenace - Teď v březnu /1961, rež. Jiří Bělka/, Lidé na křižovatce /1971, rež. Antonín Dvořák/. Významné prózy – román Pacientka doktora Hegla /1931, přeprac. 1940/, román Lidé na křižovatce /1937, 1. díl trilogie/, Předtucha /1942/, Hra s ohněm /1948, 2. díl trilogie/, Život proti smrti /1952, 3. díl trilogie/. Je autorkou většího souboru básnických sbírek a esejů. Marie Pujmanová zemřela v Praze v roce 1958 ve věku nedožitých 65 let. Erkul