Pacientka dr. Hegla

"Pacientka dr. Hegla". Tento český film natočený podle románu Marie Pujmanové a zpracovaný režisérem Otakarem Vávrou v komorní hru, podává bez sentimentality výsek z velkoměstského života, jak jej prožívá třiadvacetiletá dívka z rodiny pražského lékárníka, prošlá středoškolskými studiemi a propadlá pak vášni k ženskému lékaři. Ten ji v sanatoriu zachránil život a ona nalezla očistu a štěstí v nepatetickém hrdinství věrného mateřství, v lásce k dítěti, které jí zbylo z blouznivého opojení lásky k svůdci. Tato skutečnost, jež mohla být i obhajobou názoru, že svobodná matka a především její dítě nesmějí být předsudky vylučováni z národního společenství, spojil režisér Vávra v plynulou řadu obrazů, které vyvíjely z charakteru hlavních osob, a s prostou samozřejmostí zdůrazňovaly psychologické pochody a mravní přerod v duši hlavní hrdinky. Adině Mandlové byla dána příležitost vyjádřit ty rozmanité situace, do nichž se vývojem událostí dostala, od přípravy k sňatku přes téměř zázračné zachránění v sanatoriu a náhlou osudovou lásku k záchranci a svůdci až k vykoupení mateřstvím. Tuto svou těžkou úlohu zvládla za přísné režie Otakara Vávry jako dosud žádnou svou filmovou postavu předtím. Také Otomar Korbelář se představil v nové podobě, odlišné od svých dosavadních úloh v českém filmu, především od dobráckého hudebníka Kmocha a "Zlatého člověka", jako obětavý a výborný lékař, ale také bezohledný svůdce pacientek, které bez skrupulí opouští, když se mu stávají osobně či společensky obtížnými. V ostatních úlohách Svatopluk Beneš jako snoubenec Kláry Janotové, Jaroslav Průcha jako její ušlechtilý tatínek, Světla Svozilová, byla zvláště dobrá ve svém trpném přemáhání, s nímž se smiřuje se spády svého manžela.