

Herečka
Světla Svozilová
Věk: 63 († 25. 2. 1970)
Datum narození: 13. 11. 1906
Národnost: česká
- Fanklub:
Popis a galerie
Světla Svozilová byla významnou divadelní herečkou, úspěchy slavila především v Osvobozeném a později Vinohradském divadle, ve 30. a 40. letech hrála také řadu výrazných vedlejších rolí ve filmu. Pocházela z dobře situované rodiny Svozilů, jejíž členové se angažovali v různých sférách veřejného života, její otec Josef Svozil (1873-1949) byl křesťanským politikem a především významným novinářem. Světla (oficiálně Světlana) Svozilová se narodila v Brně, ale vyrůstala v Praze, kde studovala gymnázium, jeden rok strávila v dívčím penzionátu v Německu. Na popud rodinných přátel se přihlásila na dramatické oddělení Pražské konzervatoře, kde studovala v letech 1922-1927 pod pedagogickým vedením Marie Laudové-Hořicové a Jaroslava Hurta.
Ačkoliv to školní stanovy nepřipouštěly, již za studií vystupovala na malých scénách, které do českého prostředí importovaly avantgardní vlivy z Francie a Ruska. Po absolutoriu na konzervatoři (kromě herectví nakonec vystudovala i divadelní režii) vstoupila do souboru Uměleckého studia Vladimíra Gamzy, kde zaujala svými kreacemi v představeních Cvrček u krbu a Candida. Pro své někdejší studentské zaměření k avantgardnímu divadlu pak našla plné uplatnění na scéně Osvobozeného divadla, kde působila v letech 1927-1930. Tady začínala hrát pod vedením režiséra Jindřicha Honzla, vzápětí se ale stala přední ženskou protagonistkou revuí a her Voskovce a Wericha, kteří ženské party psali přímo pro ni (Vest Pocket Revue, Smoking Revue).
V Osvobozeném divadle se Světla Svozilová osvědčila jako osobnost mimořádných komických schopností, a přestože svým typem odpovídala zaměření této scény jako málokterá jiná herečka, divadlo opustila a v roce 1930 zamířila do Divadla Vlasty Buriana. Burian jí také zprostředkoval první zkušenost s filmem, když se v menší roli nevěsty objevila v komedii TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931). Další nabídky k filmování donutily Světlu Svozilovou opustit stálé angažmá a v první polovině 30. let se věnovala výhradně práci před kamerou. Hrála například v několika filmech s Hugo Haasem (JEJÍ LÉKAŘ, 1933; ŽIVOT JE PES, 1933; MADLA Z CIHELNY, 1933), znovu také byla partnerkou Vlasty Buriana (HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, 1934; HRDINA JEDNÉ NOCI, 1935).
Své další aktivity na divadelním jevišti spojila Světla Svozilová s prvními pražskými úspěchy Oldřicha Nového, který v roce 1935 začal působit v Novém divadle. Tady Svozilová zaujala svými výkony v představeních S pravdou ven nebo Cizí dítě a vzápětí dostala příležitost pohostinského vystupování v Komorním divadle a Divadle na Vinohradech. Souběžně nadále točila i filmy, z další spolupráce s Hugo Haasem připomeňme dodnes oblíbenou komedii MRAVNOST NADE VŠE (1936), kde byla jeho manželkou, v poměrně velkých rolích se objevila i v Haasových režijních pokusech (KVOČNA, 1937; DĚVČATA, NEDEJTE SE!, 1937). Se svým výrazně komediálním projevem byla Svozilová filmovými režiséry často stavěna do kontrastu k nejobdivovanějším kráskám filmu, v osmi filmech hrála například s Adinou Mandlovou, která naopak obdivovala Svozilovou jako divadelní herečku. Na přelomu 30. a 40. let pak Světla Svozilová dostala několik příležitostí i v podobě charakterních rolí (SOUD BOŽÍ, 1938; PACIENTKA DOKTORA HEGLA, 1940), roli Terezky si zahrála ve slavné BABIČCE (1940). Za okupace se pak před kamerou znovu setkala i se svými někdejšími divadelními principály, Oldřichem Novým (PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA, 1940; ROZTOMILÝ ČLOVĚK, 1940) a Vlastou Burianem (PROVDÁM SVOU ŽENU, 1941)
Hostování ve Vinohradském divadle vyměnila Svozilová v roce 1940 za stálé angažmá a této scéně pak zůstala věrná až do svého odchodu do penze (1968). Vynikala především v českém repertoáru (Fidlovačka, Paličova dcera, Loupežník). S Vinohradským divadlem je spojen i další rozměr působení Světly Svozilové, která po válce spolu s jinými zlikvidovala kariéru Nataši Gollové, v roce 1951 byla pak jednou z těch, kteří žádali trest smrti pro Jiřinu Štěpničkovou za její pokus o emigraci.
V poválečných letech hrála Světla Svozilová ještě v dalších více než dvaceti filmech, ve srovnání s předchozí érou ale její význam filmové herečky značně poklesl. Objevila se v několika dodnes vysoce hodnocených počinech různých žánrů (TÝDEN V TICHÉM DOMĚ, 1947; MĚSÍC NAD ŘEKOU, 1953; DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, 1956), větší příležitost dostala v budovatelském snímku KARHANOVA PARTA (1951), kde hrála manželku titulního hrdiny. V šedesátých letech se objevila v několika veselohrách, s komediálním žánrem je ostatně spojena i její úplně poslední role poštmistrové (ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY, 1970). Mezitím v průběhu 60. let navázala Světla Svozilová spolupráci také s televizí a diváci si ji nejspíše spojí s postavou staré Pecoldové v seriálu SŇATKY Z ROZUMU (1968). Při příležitosti šedesátých narozenin dostala Světla Svozilová titul Zasloužilé umělkyně (1966).
Světla Svozilová byla dvakrát provdaná, jejím prvním manželem byl právník, filmový novinář a šéfredaktor Kinorevue Bedřich Rádl, s nímž se seznámila v Osvobozeném divadle. Později se rozvedli a Rádl se podruhé oženil s herečkou Hanou Vítovou. O druhém manželovi Světly Svozilové nemáme mnoho zpráv, ale v hrobce jeho rodičů Františka a Amálie Votrubových na pražském Vyšehradě je dnes herečka pohřbena. Světla Svozilová zemřela následkem zranění ve svém domě v Praze 25. února 1970; pád na schodech byl důsledkem zvýšené konzumace alkoholu, kterému v posledních letech života (a po ovdovění) herečka propadla.
Dodatečné informace
Filmografie
Dabing
10
Mluví
9,0
Dabing
8,8
Herečka
8,7
Herečka
8,6
Herečka
8,5
Herečka
8,5
Herečka
8,3
Herečka
8,2
Herečka
8,2