Eva Vlachová

Herečka Eva Vlachová, rozená Vavrušková, pochází z Hradce Králové, první kroky k umělecké dráze absolvovala v průběhu druhé světové války, kdy účinkovala v Pražském dětském divadle. Po osvobození studovala soukromě herectví a zpěv a nedlouho nato přijala první stálé angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1949-1950). V letech 1950-1961 patřila k předním herečkám Krajského oblastního divadla v Karlových Varech. Stejně jako u řady jiných herců, tak i u Evy Vlachové mimopražské angažmá limitovalo její možnosti uplatnění před kamerou, její dívčí půvab ale neušel zájmu filmařů a v hudební komedii PÍSNIČKA ZA GROŠ (1952) hrála jednu z hlavních rolí dělnice Andulky Jirákové. Později se s ní diváci mohli setkat v dodnes populární veselohře FLORENC 13.30 (1957). Poslední stálé angažmá měla Eva Vlachová v divadle v Příbrami (1961-1962), na další profesionální dráhu pak rezignovala. Žila v Praze a jen příležitostně pohostinsky vystupovala na jevišti, například v Městských divadlech pražských. Pro nevelké role ve filmech ji v dalších letech oslovili režiséři filmů NAHÁ PASTÝŘKA (1966) nebo PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ (1969), dvakrát hrála menší úlohy zdravotních sester (JAKOU BARVU MÁ LÁSKA, 1973; POKUS O VRAŽDU, 1973), povšimnout si jí můžeme také v postavě prodavačky v komedii LÉTO S KOVBOJEM (1976). Výjimečně spolupracovala také s televizí, její poslední vystoupení před kamerou je spojeno s filmem JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU! (1978). Eva Vlachová byla dvakrát vdaná, z druhého manželství má syna Davida Schneidera (*1958), který je též hercem. Jako matka se synem se spolu objevili i před kamerou (PO STOPÁCH KRVE, 1969).