Nikolaj Gogol

...Švochněv:... Tasdy přece nejde o boha, ale o člověka. A člověk je přece jenom člověk. Dnesdka ne, zítra ne, pozítří ne, a popozítří, když ho pěkně zmáčkneš, řekne ano. Jsou přece takoví lidi. Navenek si hraje na zásadového, ale když se podíváš blíž, vidíš, že je to jednoduchý případ a že jsi se zbytečně plašil. ..Icharev:...Kolik toho na světě příjde nazmar bez obratu! Kolik je mrtvého kapitálu, který se válí v bance a leží tam jako mrtvola v márnici. To příjde člověku líto. ..Zamuchryškin:...Pánové! Teď si taky pání spisovatelé dělají legraci z těch, kdo berou úplatky! Tak ať se jen pořádně rozhlídnou a uvidí, že bere každý! A čím stojí výš, tak tím víc bere! A třeba vy, pánové! Akorát, že jste si vymysleli ušlechtilejší název: upřímná vděčnost nebo pozornost či bůhví co. Ale ve skutečnosti jsou to zase úplatky, jenže v jiném vudání. ..Utěšitel:...Nevíš, co je to obchodnický synek, člověče? Ten neví buď vůbec nic, nebo jenom mto, co potřebujou vědět lepší lidi. Tak už je vychován. Přirozeně, že pak na všechny kouká svrchu, chodí zavěšen do důstojníků a flámuje..., obchodník hlavně myslí na to, jak by dceru provdal za generála a synovi opatřil nějaké teplé místečko. aktovka HRÁČI, přel. Jana Morávková,2002

Myšlenky a nápady N.V.Gogola: ..Správce: Člověk je v podstatě jednoduchej: jestli má umřít, umře, jestli se má uzdravit, však on už se uzdraví. Jen žádný drahý medicíny. .. Hejtman:...Co je to platný, že se vyzná v paragrafech, když z něj táhne jak ze sudu! Už jsem vám to chtěl kolikrát připome- nout. Vždyť proti tomu dneska máme prostředky! Soudce: Když on prej to má od přírody. Hejtman: Tak ať žvejká cibuli nebo česnek(na lékaře) Nebo vy byte mu moh něco předepsat. Soudce: Všchno marný. Ona prej ho jako miminko upustila kojná a od tý doby je z něj kapánek cítit vodka. ..Hejtman:...Ono čím víc se bourá, tím víc to vypadá, že se městská správa snaží. Revizor-první dějství, překl. Zdeněk Mahler,2002

Gogolovu Ženitbu zhudebnil Bohuslav Martinů. Jeho Ženitba je operou o dvou dějstvích a měla premiéru v New Yorku v roce 1952.

Nikolaj Gogol zejména v závěru svého života, kdy se v roce 1851 usadil v Moskvě v domě hraběte Alexandra Tolstého, překonával v sobě mučivý svár mezi křesťanem a umělcem. Jeho zdravotní stav se zhoršoval a v lednu 1852 jej silně zasáhla smrt ženy jeho přítele Chomjakova. Gogol se nakonec rozhodl vzdát dalšího psaní a začal důsledně držet půst. Od 5. února takřka nic nejí. Dne 10. února dal hraběti Tolstému brašnu se svými rukopisy/druhý díl Mrtvých duší/, aby je předal metropolitovi moskevskému Filaretovi, ten to však odmítl. Gogol přestal vycházet z domu. Ve 3 hodiny v noci z pondělí na úterý 11.-12. února 1852 porušil sluhovi Semjonovi, aby mu přinersl brašnu s rukopisy a spálil je v krbu. Přes naléhání přátel Gogol držel i nadále přísný půst. Dne 18. února přestal jíst docela. Odmítl pomoc přátel i lékaře a vnitřně se připravoval na smrt. 20. února 1852 večer upadnul do bezvědomí a v rannních hodinách 21.února 1852 zemřel.