František Šlégr

Herec František Šlégr byl rodem Žižkovák, pocházel z rodiny zedníka. Sám se vyučil zámečníkem, ale při vědomí svých hereckých a pěveckých vloh se v sedmnácti letech přihlásil do konkurzu do operetního sboru divadla Deklarace, které působilo na Žižkově. Byl přijat jako druhý basista, ale vzápětí odešel k venkovským divadelním společnostem kočovného charakteru; vystřídal jich několik, nejvýznamnější z nich byla Východočeská společnost J. Burdy. Od roku 1924 nastoupil angažmá na stálých scénách, první dvě sezóny strávil v Městském divadle v Kladně (1924-1926) a následovalo několikaleté působení v Městském divadle v Plzni (1926-1930). Od roku 1930 až do odchodu do penze působil František Šlégr v Národním divadle v Brně (respektive později Zemském a po válce Státním divadle). I když na této scéně nedostával hlavní role, postupem času se vypracoval mezi nejvýznamnější brněnské herce schopné obsáhnout široký repertoárový záběr. Se svou silnější postavou a hlubokým hlasem se stal na jevišti nepřehlédnutelným představitelem jak lidových postav, tak i velkých tragických hrdinů. Jako realistický herec s použitím atributů lidové bodrosti našel uplatnění především v klasice, světové i domácí (Kupec benátský, Othello, Maryša, Naši furianti, Tvrdohlavá žena, Lucerna, Revizor). Herecké umění Františka Šlégra zachytilo více než čtyřicet filmů, k práci před filmovou kamerou se ale dostal poprvé až ve čtyřiceti letech. Jako pytlák se objevil poprvé ve filmu V CIZÍM REVÍRU (1934), který byl natočen s moravskými herci a v brněnské produkci. Následně si zahrál ve dvou reklamních filmech firmy Baťa. Filmografie Františka Šlégra se začala rozrůstat až po druhé světové válce, což je s podivem zvláště k jeho mimopražskému angažmá, když je známo, že hercům oblastních scén se filmové nabídky většinou vyhýbaly. František Šlégr po válce točil i několikrát ročně a to až do vysokého věku. Na rozdíl od svých jevištních kreací sympatických lidových typů ztvárňoval Šlégr na filmovém plátně postavy většinou negativní. Taková byla jeho první poválečná úloha bytného ve filmu MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI (1946). Typy podobného charakteru ve vedlejších až středně velkých rolích pak hrál v řadě historických, respektive kostýmních filmů (MLADÁ LÉTA, 1950; DIVOTVORNÝ KLOBOUK, 1952; STRAKONICKÝ DUDÁK, 1955), jako plukovník Schröder se objevil ve filmu POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957). V lyrickém titulu STŘÍBRNÝ VÍTR (1954) hrál přísného otce hlavního hrdiny, do stylizovaných rolí námořníků jej pak obsadil Karel Zeman do svých filmů VYNÁLEZ ZKÁZY (1958) a BARON PRÁŠIL (1961). Na přelomu padesátých a šedesátých let význam Šlégrových rolí výrazně poklesl, stále však točil několikrát ročně, v řadě snímků, často dnes již zapomenutých, se objevoval v postavách vrátných, hostinských nebo hlídačů. Čeští tvůrci jej naposledy obsadili do postavy matrikáře ve filmu DÍVKA SE TŘEMI VELBLOUDY (1967), následně ještě hrál ve slovenském snímku REKVIEM ZA RYTIEROV (1970). V téže době navázal spolupráci také s brněnským televizním studiem a krátce před smrtí se objevil v televizní adaptaci literárního odkazu F. M. Dostojevského (STRÝČKŮV SEN, 1971). Výraznou stopu po sobě zanechal Šlégr také v rozhlase, opět v Brně, kde od poloviny 30. let účinkoval v řadě dramatizací a rozhlasových her. Při příležitosti šedesátých narozenin byl v roce 1954 Šlégr jmenován Zasloužilým umělcem. Zemřel v Letovicích 22. října 1971 krátce před svými 77. narozeninami.