Florelle

Francouzská herečka Florelle natočila přes padesát filmů, ale vzhledem ke své hlavní profesi kabaretní a muzikálové zpěvačky se jen zřídka dostala k roli v hodnotnějších titulech. Narodila se jako Odette Rousseau v Les Sables d'Olonne na západním pobřeží Francie, kde byl její otec obchodníkem. Na rozdíl od jiných dívek v té době měla plnou podporu své matky k umělecké dráze. Matka totiž pracovala jako pokladní v kabaretu na pařížském Montmartru a svou dceru na pódium doslova protlačila. Ještě před první světovou válkou, tedy před dosažením zletilosti, absolvovala Florelle jako zpěvačka turné v Rakousku-Uhersku, Rumunsku a Turecku, za první světové války pak účinkovala v kulturních programech ve vojenských špitálech. Počátkem dvacátých let projela s Henri Garatem jižní Ameriku jako hvězda revue To je Paříž, v letech 1928-1929 bylo pak představení obnoveno pro turné po Evropě, mezitím působila v předních pařížských kabaretech a divadlech s hudebním repertoárem. Začala se objevovat i před kamerou, příležitosti dostávala především od významného režiséra Henriho Diamant-Bergera, její práce pro film byla ale ve dvacátých letech jen okrajovou záležitostí. Je pochopitelné, že jako populární zpěvačka si Florelle svou hvězdnou slávu na stříbrném plátně odbyla až po nástupu zvuku a jen v letech 1930-1932 natočila přes dvacet filmů. Zmínku si zasluhuje jeden z prvních, ŽEBRÁCKÁ OPERA (L´opéra de quat'sous, 1931) slavného německého režiséra G. W. Pabsta, s nímž později ještě natočila film VLÁDKYNĚ ATLANTIDY (Die Herrin von Atlantis, 1934). Zajímavé příležitosti dostala i od dalších významných režisérů, například Roberta Siodmaka (NEPOKOJE – Tumultes, 1932) nebo Raymonda Bernarda (BÍDNÍCI – Les Misérables, 1933), jinak je ale nutno říci, že většina filmů z počátku třicátých let, v nichž Florelle hrála hlavní i menší role, spadá do průměru až podprůměru dobové produkce v žánru komedie a melodramatu. Ve druhé polovině třicátých let začala Florelle své aktivity omezovat. Dosáhla věku, v němž začala být diskutabilní její pozice v rolích rozverných slečinek, a co se týče zpěvu, v tomto oboru ji začala překonávat Suzy Solidor. Mezitím ale dále točila filmy, ovšem mnohem méně častěji, souvisí s tím i soukromý život – Florelle v té době žila v nepříliš šťastném manželství s Ahmedem Amarem, který patřil k rodině provozující jeden z největších cirkusů v Evropě. Zmínku si zaslouží Renoirův film ZLOČIN PANA LANGA (Le crime du Monsieur Lange, 1936). Za druhé světové války přestala Florelle vystupovat úplně, po skončení války se sporadicky vracela na jeviště i k filmu. Manželku hlavního podezřelého hrála v kriminálce SKLEPY V HOTELU MAJESTIC (Les caves du Majestic, 1945), matku hlavního hrdiny pak ztvárnila ve zfilmovaném Zolově románu GERVAISE (1956). Ve svém posledním filmu ZKRVAVENÁ HLAVA (Le sang a la tete, 1956) byla pak nevlastní matkou Jeana Gabina. Po definitivním ukončení své umělecké dráhy se Florelle vrátila do rodného města, kde po nějaký čas provozovala kavárnu. Zemřela 28. září 1974 ve věku 76 let zapomenutá, chudá a nemocná.