Boris Hybner

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Borise Hybnera: …Jeviště je pro mě něco jako obětiště, prostě rituální místo. Můj život má na jevišti úplně jiný význam. Dokonce cítím, že mnou protékají zvláštní síly. Stává se, že na jeviště nastoupí unavený, vyčerpaný člověk. Když ale přece jen dokáže zažehnout jiskru, začne se od to chvíle odehrávat něco jako zázrak. Po devadesáti minutách odchází jakoby znovuzrozen. Po těžké fyzické „ nakládačce“ zkrásní. Pleť se vypne oko dostane správnou jiskru a on by se nejraději dál rozdával. Asi jsou v člověku pořád ještě utajené zdroje, které ten rituální výkon uvolňuje./1/ …Vyhovuje mi zcela měšťanský chod rodiny. Starý nábytek, titěrnosti, zbytečnosti. Byt v sobě musí mít minulost./2/ ...mne připadá stáří naopak strhující. V ostrosti vidění, vnímání, myšlení a v čirosti ducha. Fascinuje mě síla vědomostí. Ve stáří i banalita najednou začíná mít smysl./3/ ...Já osobně se domnívám, že v duši Čecha je nedorozumění a komplex méněcennosti, což má své historické příčiny. Rozhodně to není v tom, že jsme malí, ale v tom, že žijeme na křižovatce Evropy, kde nás pořád jako v průchoďáku někdo vyrušuje, narušuje a přerušuje. Zdravé sebevědomí může narůst v několika optimálních sezónách. Sezónou pro národ myslím několik generací. Takových nejmíň sto nerušených let bychom potřebovali, aby naše nadání či duchovnost, napájená jak Východem tak Západem, dokázala prorůst do té divukrásné země./4/ /1-3, Obyčejné rozhovory, Miluše Zindelková a Magdalena Dietlová, str. 86-87,Kredit 1991/