Boris Hybner

HYBNER Boris (1941 – 2016) Tuhle fotografii mi kdysi přinesl, když jsem o něm psal. A ze Švýcarska, ještě v hlubokých osmdesátých letech, mi pro změnu dovezl růži, kterou utrhl ve Vevey na Chaplinově zahradě a cestou domů ji pro mě lisoval v Exupéryho Citadele... Boris Hybner byl mim, herec, autor, režisér a pedagog, přední představitel české pantomimické školy. V roce 1964 začínal v divadle Na Zábradlí v souboru Ladislava Fialky, v roce 1966 založil s Ctiborem Turbou Pantomimu Alfréda Jarryho, v roce 1978 soubor Studio Gag. V sedmdesátých letech jsem ho nakreslil (po paměti, což obvykle nedělám). Stejným názvem pak nazval v roce 1990 své dnes již neexistující divadlo v Praze na Národní třídě (fungovalo šest sezón). Hybner byl autorem a hlavním aktérem celovečerních programů Na konci zahrady jménem Hollywood, Concerto grosso, Gagman, Někdo to rád horror. Hrál ve 27 zemích tří kontinentů. Za televizní seriál Gagman získal Bronzovou růži z Montreaux. Ve filmech se objevoval od roku 1966 v menších rolích – z těch známějších titulů si připomeňme např. Panelstory, Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Pelíšky, Pupendo, Rafťáci. Setkání před veřejnou rozhlasovou nahrávkou v Šemanovicích Setkání před veřejnou rozhlasovou nahrávkou v Šemanovicích Do společenského minicentra Nostalgická myš v Šemanovicích přijel 6.září roku 2001 z čehož vzešla nahrávka dvou rozhlasových pořadů Nostalgické muzeum zábavy s podtitulem Pantomima v rádiu. V roce 2002 vyšla v jihlavském nakladatelství Listen jeho kniha vzpomínek „Clownovo pozdní blues“. Probíral jsem se kdysi stránkami jeho scénářů a libret pantomim. Scénář jeho tříminutové grotesky Anonym je přímo ukázkovým dílkem, které se vyrovná tomu nejlepšímu, co kdysi dávno před ním vytvořili klasikové tohoto žánru v Americe. Boris Hybner: ANONYM Muž ve své kanceláři píše na stroji a jat podivným tušením stočí pohled ke dveřím, pod nimiž se pomalu ale jistě objevuje zalepená obálka. Muž vyskočí, obálku roztrhne, horečně čte, nevěřícně čte ještě jednou, konečně zaúpí a vybíhá s kloboukem v ruce z úřadu. Proběhne několik ulic a vbíhá do svého domu. Vběhne do svého poschodí a prudce odemkne, proběhne bytem, vběhne do ložnice, kde se jeho žena skryje pod přikrývkou, prudce přikročí k jedné ze skříní a prudce ji otevře. A strne. Ve skříni stojí muž v Borsalinu, v dvouřadovém saku, pouze ve spodkách, a míří na parohatého manžela revolverem. Chvíle napětí, manžel uskočí, zarachotí výstřel, kulky vysekají díry do protější skříně, jejíž dveře se otevírají pádem těla jiného mafiosa, oděného rovněž ve spodkách. Ve stejnou chvíli z další skříně vybíhá policista, taky pouze ve spodkách, zatýká mafiána, dává mu želízka a odvádí ho pryč. Přitom však z jiné skříně stačí vyskočit mrštný pouliční fotograf, opět pouze ve spodkách, a bleskem vyfotografovat mafiána kryjícího si tvář. Z poslední skříně konečně vyjíždí zmrzlinář, rovněž pouze ve spodkách, od kterého si konsternovaný manžel mechanicky zakoupí zmrzlinu a usedne s ní na pelest vlastní postele. Naposled nás při nečekaném setkání na koncertě francouzské zpěvačky Zaz vyfotografoval 30. listopadu roku 2015 fotoreportér časopisu Sedmička, Václav Nekvapil. Ondřej Suchý http://www.semanovice.cz/index.php?page=0030&dt=17147&lang=cz