Karel Hruška

Hlasem silným a pevným se ozval při narození Karel Hruška, pozdější herec a zpěvák Národního divadla v Praze. Stalo se tak v Plzni 14. června roku 1891. Po absolvování měšťanky se vyučil obchodním příručím. Během dospívání se stále více zajímal o herectví a zejména o zpěvohry. Bouřlivě a nadšeně se zapojoval do účinkování na plzeňské ochotnické scéně a jeho komediální talent a milý tenor byl vítán na nejrůznějších oslavách, zejména studentských. V dubnu roku 1911 s nadšením přijal nabídku k záskoku v plzeňském divadle v úloze Beppa, který se objevuje v Leoncavallově opeře Komedianti. Od této chvíle bylo rozhodnuto a ještě téhož roku měl Karel Hruška v plzeňské opeře stálé angažmá až do roku 1919. V září 1917 požádal Karla Kovařovice o možnost ukázat své kvality v Národním divadle v Praze. Takřka po oce se naskytla možnost. Karel Hruška 11. 8. 1918 poprvé vstoupil na posvátná prkna Národního divadla a předvedl své umění v roli Vaška ze Smetanovy Prodané nevěsty. Nezůstalo jen u jednoho vystoupení a následovalo hostování v úlohách Vojtěcha /Blodek: V studni/, Šťáhlava /Smetana: Libuše/ a Vítka /Smetana: Dalibor/. Zpěv studoval u plzeňského zkušeného tenoristy Josefa Branžovského /1865-1931/ a v Praze u slavného Richarda Figara /1866-1921/. Do stálého angažmá v Národním divadle byl přijat v roce 1919 a působil zde až do roku 1955. Již jako stálý člen operního souboru Národního divadla v Praze, se zdokonalovat v technice zpěvu u Emila Buriana /1876-1926/. Po odchodu do důchodu v ND ještě dva roky hostoval. Jeho životní rolí byla postava Komedianta z Prodané nevěsty, kterou mezi lety 1920 až 1950 zpíval více jak tisíckrát. Nestal-li se Karel Hruška pěvcem velkých tenorových rolí, pak se tak stalo proto, že v době jeho umělecké dráhy ,měla česká opera velký počet mimořádných tenorů. V létech 1918 až 1955 zpíval pěvecké úlohy v operách uznávaných tvůrců:Smetany; Blodka; Foerstera; Wagnera; Fibicha; Čajkovského; Verdiho; Janáčka; Mozarta; Dvořáka; Weibergera; Berga aj. Jeho hlas a herectví poznali nejen diváci Národního divadla v Praze, ale také z jeho hostování v jiných pražských a mimopražských operních a operetních divadlech: v Aréně na Smíchově /1921/, ve Státním divadle Brno /1924/, ve Východočeském divadle /1928/, v Kladně /1929/, v Plzni /1929 a 1946/, ve Vinohradské zpěvohře /1929/ aj. Hrál také ve zpívaných baletech a pantomimách. Zcela v rozporu s vžitými zvyklostmi, natočil v letech 1928 až 1943 řadu gramodesek s žertovnými texty , plnými parodiemi dobových hitů, které nám připomínají dnes Hruškův jasný a zvučný hlas. Spolupracoval v tomto směru i s Vlastou Burianem a členy zaniklého kabaretu Červená sedma. Na Radiojournalu v tehdejším Českém rozhlase měl i vlastní pořady. Za tyto mimodivadelní aktivity, kterými se odklonil od představ o jednání zpěváka vážné hudby, byl Karel Hruška kritizován vedením konzervativními staromilci Národního divadla. Překročením hranic vymezených pro jednotlivé umělecké žánry je i Hruškův velký zájem o rodící se český film, do kterého vstoupil ještě v době tuhého rakousko-uherského režimu, symbolicky v postavě principála komediantů v němém filmovém zpracování Prodané nevěsty /1913, rež. Max Urban/. Film se nedochoval, ale díky zvukovém filmovému přepisu Prodané nevěsta /rež. V. Innemann, J. Kvapil, E. Pollert/ z roku 1933, lze ocenit Hruškovy kreace a zejména hlas. Karel Hruška mimo svou práci zasvěcenou divadelní činnosti, spojil svůj osud i s filmovým herectvím. Potvrzením jsou filmové role, do kterých byl obsazen během období let takřka čtyřiceti let: krejčího Nitka v pohádce Svatopluka Innemanna Červená Karkulka /1920/, herce Kašku v Innemannově životopisném snímku Josef Kajetán Tyl /1925/ , mastičkáře Angrešta v komedii Podskalák /1928/ herce a režiséra Přemysla Pražského. Menší role strážníka ve Svitákově zamotané filmové komedii Třetí zvonění /1938/ ukončila jednu z etap Hruškových filmových cest. K filmu se vrátil počínaje rokem 1950 v roli poštmistra v Kubáskových Zvonech z rákosu /1950/, zpívajícím harmonikářem byl v dobou ovlivněném dramatu Karla Steklého Anna proletářka /1952/ a v postavě staršího pána v dětském dobrodružném filmu Břetislava Pojara Dobrodružství na Zlaté zátoce /1955/. Jako pan Mareš se objevil ve filmové roli naposledy před kamerou v osvětovém filmu režiséra Josefa Váchy Trampoty pana Mareše /1956/. Herec svérázného humoru a komediantství, český tenorista Karel Hruška, zemřel v Praze 17. října roku 1966 v Praze, ve věku sedmdesáti pěti let. Erkul