Antonín Zacpal

Herec Antonín Zacpal, spojený především s mimopražskými divadly, má na svém kontě desítky filmů, ale do obecného povědomí vstoupil pouze jako pravý přednosta stanice ve stejnojmenné slavné komedii PŘEDNOSTA STANICE (1941). Zacpal pocházel z Prahy a již v dětském věku jej okouzlilo divadlo. V šestnácti letech začal hrát v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde strávil čtyři sezóny (1925-1929). Pak se vrátil do Prahy a vystřídal několik dalších angažmá, převážně na scénách lidovějšího ražení, jako byla Uraniee v Holešovicích nebo Akropolis na Žižkově. Významné pro něj bylo angažmá v Novém divadle Oldřicha Nového, protože spojení s tímto jevištěm mu umožnilo vstoupit před filmovou kameru. Hned v prvním roce okupace hrál Antonín Zacpal v devíti filmech, z toho třikrát právě v komediích s Oldřichem Novým (KRISTIAN, 1939; DÍVKA V MODRÉM, 1939; DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI, 1939). Také v dalších letech hrál po boku Oldřicha Nového, větší příležitost dostal v manželském páru se Světlou Svozilovou ve veselohře ROZTOMILÝ ČLOVĚK (1941). Do stejného roku pak spadá jeho jediná větší úloha přednosty stanice Anatola Jelena v komedii PŘEDNOSTA STANICE (1941) s Vlastou Burianem (tady jeho manželku hrála Zita Kabátová). Kromě řady nenáročných i kvalitnějších komedií se objevil i v umělecky hodnotných titulech jako TANEČNICE (1943) nebo SKALNÍ PLEMENO (1943). Po válce vystřídal Antonín Zacpal několik angažmá na oblastních scénách. Začínal v Městském oblastním divadle v Karlových Varech (1945-1947), dvě sezóny pak odehrál v Městském divadle bratří Čapků v Teplicích (1947-1949), následně se na jeden rok vrátil do Karlových Varů. V letech 1950-1956 hrál v Kladně, potom se na kratší dobu vrátil do Prahy a byl angažován v Divadle S. K. Neumanna (1956-1959). Následoval návrat do jeho prvního poválečného působiště v Karlových Varech, kde pak strávil zbytek své herecké dráhy (1959-1974, Divadlo Vítězslava Nezvala). Jestliže za války hrál Zacpal v pětadvaceti filmech, jeho mimopražská angažmá po roce 1945 zapříčinila naprostý útlum v práci pro film. Před kameru se vrátil až po čtvrtstoletí nevelkými úlohami ve filmech natáčených v Karlových Varech (KARLOVARŠTÍ PONÍCI, 1971; TOUHA SHERLOCKA HOLMESE, 1971). Po odchodu do penze se vrátil do Prahy a po další delší odmlce byl přizván k natáčení filmů jako NĚŽNÝ BARBAR (1989) nebo LEKCE FAUST (1993), v nichž ztvárnil nevelké postavy staříků. Antonín Zacpal pracoval příležitostně také pro rozhlas a v soukromí se věnoval malování. Antonín Zacpal zemřel v Praze v červenci 1994 ve věku 85 let.