Julius Zeyer

Julius Zeyer se narodil 26. dubna 1841 v Praze do rodiny podikatele Jana Zeyera s kořeny v Alsasku a matkou Eleonorou s česko-židovskými kořeny. Jeho otec zemřel mlád a tak byl Julius již od mládí veden k převzetí rodinné firmy. Ve Vídni se vyučil tesařem, poté studoval obchodní reálku a poté zkusil i techniku. Nakonec však musel vypomáhat matce v závodě. Když mu bylo dvacet let, odešel na zkušenou do tesařské dílny ve Vídni, následně i Německu, Švýcarsku a Francii. Po návratu jej začala matka podporovat v literární kariéře, po které Julius tolik toužil. Takto zajištěn se Julius zapsal na přednášky filozofie, estetiky, etiky logiky a dějin filozofie na filozofické fakultě. Intenzivně se také věnoval studiu jazyků. Učil se anglicky, francouzsky, italsky, španělsky, rusky a polsky. Na skonku života žil ve Vodňanech a v samotném závěru šel k blízkému příteli a mecenáši Josefu Hlávkovi na zámek v Lužanech a pak do jeho pražského paláce. Umírá u své sestry Heleny Jungfeldové dne 29. ledna 1901 na selhání srdce. Přál si být pohřben na lesním hřbitově u Vodňan, ale nakonec odpočívá v Praze na Slavíně, kam byl uložen 31. ledna 1901 jako první člověk. Díla: -poezie: • Nové básně • Vyšehrad- 5 výpravných básní • Karolínská epopea- starofrancouzské pověsti • Soumrak bohů- zpracování severských ság -drama: • Radůz a Mahulena- 1896, pohádkový příběh, podkladem je látka ze Slovenska, později zhudebněno J. Sukem -povídky: • Troje paměti Víta Choráze -próza: • Tři legendy o krucifixu • Román o přátelství Amise a Amila • Jan Maria Plojhar • Dům U tonoucí hvězdy