Henri-Jacques Huet

Různorodé charaktery ve vedlejších postavách byly doménou francouzského herce Henri-Jacquese Hueta, ve filmu a televizi jich vytvořil bezmála stovku, významnou osobností byl ale i v divadle. Pocházel z Paříže a herectví původně studoval soukromě, později navštěvoval konzervatoř. Na divadelním jevišti zaujal hned svým prvním vystoupením v Ionescově hře Plešatá zpěvačka; tento kus je dnes již divadelní legendou 20. století, tehdy v roce 1950 ale působil skandálně. Po dokončení konzervatoře hrál Huet v Théâtre National Populaire, kde působil pod vedením slavného režiséra Jeana Vilara, s nímž se zúčastňoval také divadelního festivalu v Avignonu. Před filmovou kamerou se objevil poprvé v rámci Renoirova FRANCOUZSKÉHO KANKÁNU (French Cancan, 1954), první větší roli dostal jako partner Nicole Courcel v dramatu PŘÍPAD DOKTORA LAURENTA (Le cas du docteur Laurent, 1957), nedlouho nato se objevil v legendárním filmu nové vlny U KONCE S DECHEM (A bout de souffle, 1960). Začal točit také pro televizi a objevoval se v různých formátech, nejčastěji v seriálech. Zatímco naši diváci se mohli s Huetem seznámit jen v epizodních partech ve slavných filmech, u nás méně známé snímky mu nabídly podstatně větší herecký prostor, připomeňme například drama AŽ DO SYTOSTI (Jusqu´a plus soif, 1960) nebo film TĚLO DIANY (Le corps de Diana, 1969) natočený ve spolupráci s Československem. Huetovu popularitu navýšila také účast v seriálu SEBASTIAN A MARY (Sebastian et Mary, 1970), který navazoval na dřívější mnohem úspěšnější projekt SEBASTIAN A BELLA (1965), z dalších televizních seriálů můžeme připojit titul JOSEPH BALSAMO (1972). Souběžně Henri-Jacques Huet nadále rozvíjel své herectví na divadelním jevišti, hrál například v divadlech Théâtre des Ambassadeurs, Théâtre des Variétés nebo Théâtre Saint-Georges. Během sedmdesátých let mohli Hueta vidět naši diváci v kinech ve filmech s J. P. Belmondem (STRACH NAD MĚSTEM – Peur sur la ville, 1975) nebo Annie Girardot (LÁSKA S OTAZNÍKEM - L'amour en question, 1978), výrazné vedlejší role hrál i v dalších filmech, častěji ale spolupracoval s televizí. Svou spolupráci s filmem prakticky ukončil menší úlohou v dalším Belmondově filmu SAMOTÁŘ (Le solitaire, 1987), až po několika letech se naposledy objevil jako ředitel pařížské Opery v nové adaptaci Hugových BÍDNÍKŮ (Les misérables, 1995). Bohaté uplatnění nacházel Huet také v dabingu a jeho hlas zazníval z řady zahraničních seriálů. Henri-Jacques Huet zemřel v Nice v jižní Francii 4. června 2009 ve věku 79 let; zpráva o jeho smrti pronikla na veřejnost až s odstupem času, aktuálně ji nezaznamenala žádná média.