Jan Neruda

1/ ÚVOD - NERUDOVA RODINA Spisovatel, básník a novinář Jan Neruda se narodil 9. července roku 1834 v Praze. Dětství prožil na Malé Straně, v ulici Ostruhová, později přejmenované na Nerudovu. Jistě každý bude znát Dům u Dvou slunců, kde rodina Nerudových žila. Jeho otec byl vojenský vysloužilec a kantýnský v újezdských kasárnách, matka pracovala jako posluhovačka v domácnosti vědce Joachima Barrrande. V Ostruhové ulici si otec později otevřel trafiku, které předcházel krámek. 2/ STUDIA A ZÁJMY Jan Neruda navštěvoval německou školu na Malé Straně, později přestoupil na akademické gymnázium – roku 1850. Pomaturitní období znamenalo pro Jana Nerudu vystřídání několika krátkodobých zaměstnání – např. jako úředník či suplující učitel. Začal studovat práva, filozofii, ale studia nedokončil. Zajímal se o literaturu a novinářství, četl zakázanou literaturu (Hein, Börn, Byron, Shakespeare), jeho českými vzory byli Mácha, Nebeský, Sabina.. Jan Neruda se znal s Karlem Jaromírem Erbenem, Boženou Němcovou, Václavem Hankou. Imponovaly mu totiž názory starší a zkušené generace. Také dobře zpíval a ovládal hru na několik hudebních nástrojů. Rovněž se věnoval tanci a i když pocházel z města, oblíbil si venkovské prostředí. 3/ NOVINÁŘSKÁ ČINNOST Jan Neruda nejprve působil v německém časopise Tagensbote aus Böhmen. Roku 1859 působil v redakci Obrazů domova, v roce 1861 přestoupil do redakce časopisu Čas. Spolu s Karlem Sládkovským a dalšími demokratickými novináři přestoupil do časopisu Hlas, který roku 1865 splynul s Národními listy, kde zůstal Neruda až do konce života. Do novinářské tvorby Nerudovy lze zařadit krátký útvar s názvem fejeton, jehož je Neruda zakladatelem. Jeho fejetony byly nejrůznější tématiky, dokonce se v nich objevovalo také cestopisné téma. Jeho knihy fejetonů jsou zaměřeny na poznávání cizích krajů, národností, zkoumání lidských charakterů a jednání. Patří sem např. STUDIE KRÁTKÉ A KRATŠÍ z roku 1876. 4/BÁSNICKÁ TVORBA První Nerudovy verše pocházejí z období poloviny 50. let 19. století. Nejznámější je prvotina Oběšenec, jež vyšla v časopise Lumír. Jan Neruda ji napsal pod pseudonymem Janko Hovora. 4.A/ HŘBITOVNÍ KVÍTÍ – jedná se o sbírku z roku 1858. Její verše vyjadřují zklamání ze soudobého života, odpor k oficiální morálce i k povrchnímu vysvětlování skutečnosti. Jsou plny ironie a osamocení básníka mezi lidmi. Je zde také vyjádřen žal a nenávist. Básník se bouří proti pokoře a přizpůsobování. Tato první Nerudova sbírka nebyla přijata příznivě dokonce ani autorovými přáteli, mezi něž náleželi např. Frič či Sabina. 4.B/ U NÁS – v tomto případě se jedná o anonymně vydaný veršovaný panflet útočící na mělkou a odvozenou ohlasovou poezii a na povrchní romantické verše. 4.C/ KNIHY VERŠŮ – jedná se o soubor tří knih (Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených, Kniha veršů časových a příležitostných). Jde o jakýsi výbor Nerudovy básnické činnosti, mj. jsou zde zařazeny také básně ze sbírky Hřbitovní kvítí. Jan Neruda jako básník zde formuluje své bezprostřední prožitky, zkoumá vztahy mezi lidmi, což se zejména odráží v básni Otci. V jiné básni, Dědova mísa, vyjádřil bezmocnost a stáří člověka. Neruda nepřijímá vše ze své počáteční tvorby. Mezi jednotlivými tvůrčími obdobími existuje určitá linie. Pozoruje svět a život zevnitř. Konflikty básní jsou obrazem současnosti, sociální motivy jsou silné i v Nerudových baladách. Neruda též vyjadřuje vztah k matce a úctu k mateřství. 4.D/ PÍSNĚ KOSMICKÉ – tato básnická sbírka pochází z roku 1878. Je počátkem nového období Nerudovy činnosti, kdy básník vidí nový svět a zamýšlí se nad výsledky moderní vědy, věří v budoucnost lidstva. Autor nepoučuje čtenáře o nových vědeckých poznatcích, ale ukazuje dění ve vesmíru z pohledu prostého člověka, dbá na to, aby verše nebyly parodií vědy. Zároveň prohlašuje, že to, co se ve vesmíru děje, je totožné s tím, co se děje ve společnosti. Přeměny v kosmu přirovnává básník ke změnám ve společnosti, tzn. že něco nového vzniká a něco starého zaniká. Sbírka má význačné optimistické ladění, byla tedy na rozdíl od Hřbitovního kvítí, nesoucího se ve značně pesimistickém duchu, přijata kritikou kladně. 4.E/ BALADY A ROMANCE – další Nerudova sbírka vyšla roku 1883. Neruda v ní navazuje na Erbenovu tradici využívat lidových námětů a motivů z naší historie k básnické činnosti. Sbírka má ryze národní poslání. Nejvíce známá je Romance o Karlu IV. Neruda se často i s citlivou dávkou humoru vyjadřuje k našim národním problémům. 4.F/ ZPĚVY PÁTEČNÍ – zásluhou Jaroslava Vrchlického vyšla tato sbírka až po Nerudově smrti, roku 1896. Jedná se o soubor deseti skladeb na téma národního utrpení a boje. Z básní čiší vlastenectví a úcta k rodné zemi (báseň Láska). 5/ NERUDA PROZAIK Za vrcholné prozaické dílo Nerudovo jsou právem považovány POVÍDKY MALOSTRANSKÉ, které poprvé vyšly roku 1878. Autor v nich čerpá ze vzpomínek na rodnou Malou Stranu. V jeho povídkách jsou vylíčeny jednak příběhy krátké a ukončené, jednak i volnější vypravování, které svým rozsahem se spíše podobá novelistickému celku, kam patří např. Týden v tichém domě. Tento cyklus líčí osudy obyvatel jednoho malostranského činžáku. 5. A/ TRHANI – tato povídka vyšla poprvé roku 1875 v Národních listech. Podává obraz ze života dělníků na stavbě železniční trati. Je tvořena deseti odstavci, v nichž Neruda popsal život trhanů, nejsou to však jen lidé „otrhaní“, ale také ti, co „trhají“ skály na trati. Povídka nemá vysloveně ucelený děj, jde spíše o střípky ze života různých dělníků, mezi nimiž je ve skutečnosti pouze jeden povídkový námět – příběh trhana Komárka a služky Anny. Trhani byli zfilmováni v roce 1936 režisérem Václavem Wassermanem. Vzhledem k ryze sociálnímu náboji povídky a následného filmu, kde např. hrál L. H. Struna, nebyl vznik filmu ve své době přijímán s kladnou reakcí. Režisér se musel potýkat s mnoha problémy, jednak samozřejmě svoji roli hrál rozpočet, jednak i čas vymezený na natáčení a následné postsynchrony měl více než krátkou lhůtu. Právě snímání zvuku je u Trhanů problémem největším. Chybí synchronnost v ozvučení i v dialozích. Ve svém žánru má však nejen film, ale pochopitelně i ona původní povídka Jana Nerudy nezastupitelné místo, neboť obojí vypovídá o nelehkém žití dělnické sociální třídy. 6/ ZÁVĚR Jan Neruda má zcela jistě v dějinách naší literární tvorby své nezastupitelné místo. Právem se Povídky malostranské řadí k našim nejvydávanějším publikacím vedle Babičky Němcové a Erbenovy Kytice. Přínos vlastenecký a národní je u Nerudy taktéž nepřehlédnutelný. Jan Neruda zemřel jako svobodný starý mládenec (údajná dlouholetá láska k Anně Holinové skončila rozchodem) v Praze dne 22. srpna roku 1891. Je pochován na Vyšehradském hřbitově. Zpracováno na základě těchto literárních zdrojů: GALÍK, Josef a kol.: Panorama české literatury, nakladatelství Rubico, r. 1994, Olomouc, 1. vydání. BALAJKA, Bohuš a kol: Přehledné dějiny literatury, II. díl, Státní pedagogické nakladatelství, r. 1994, Praha, 1. vydání BARTOŠEK, Luboš: Náš film – Kapitoly z dějin (1896 – 1945), Mladá fronta, r. 1985, Praha, 1. vydání