Vladimír Janura

Divadelní herec a režisér Vladimír Janura pocházel z Prahy a stejně jako řada jiných mladých nadšenců začal hrát divadlo po druhé světové válce bez odborné průpravy. Své první působení spojil s pražským Divadelním kolektivem Raketa, ještě v první poválečné sezóně ale získal stálé angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde pak strávil šest let (1945-1951). Na tomto jevišti podával přesvědčivé herecké výkony po boku již známých nebo později slavných osobností a začal se tady věnovat i režii, kterou pak úspěšně rozvíjel i ve svých dalších působištích. Krátce před odchodem z Pardubic byl Vladimír Janura osloven i filmaři a byla mu nabídnuta hlavní role v dětském válečném filmu MALÝ PARTYZÁN (1950). V roce 1951 pak opustil Pardubice a na dva roky zakotvil v Severočeském divadle v Liberci (1951-1953). Svůj celý další pracovní i soukromý život spojil Vladimír Janura s Českými Budějovicemi, kde byl od roku 1953 členem Jihočeského divadla. K přechodu do Budějovic jej přiměl Miroslav Macháček, s nímž spolupracoval již v Pardubicích, a pod Macháčkovou režií odehrál své první role v Jihočeském divadle (Potopené kameny, Hamlet, Poprask na laguně). S Macháčkem i dalšími režiséry se Janura brzy prosadil mezi přední herce Jihočeského divadla a dostal řadu velkých příležitostí v moderně i klasice. V šedesátých letech se dočkal i několika hlavních rolí, především v shakespearovském repertoáru (Sen noci svatojánské, Hamlet), poslední velkou roli odehrál ve hře Těžká Barbora v roce 1978, aktivním hercem zůstal až do své předčasné smrti v roce 1982. Před filmovou kameru se Vladimír Janura vrátil až deset let po svém debutu s krátkým rodinným snímkem VE SVĚTĚ KOLEJÍ (1960), další nevelké příležitosti mu pak přinesla až následující dekáda. Jako veterinář se objevil ve filmu ČERNÝ VLK (1971), v dramatu z konce války ZBRANĚ PRO PRAHU (1974) ztvárnil malou postavu odbojáře. Podstatně širší aktivity rozvinul před mikrofonem a často účinkoval v inscenacích natočených rozhlasovým studiem v Českých Budějovicích, divadelní režii se oproti svým začátkům věnoval již jen výjimečně. Manželkou Vladimíra Janury byla Jiřina Janurová, která dlouhá léta působila v Jihočeském divadle jako inspicientka. Herectví se věnovala také jejich dcera Šárka Janurová-Kavanová, mediálně mnohem známější jsou dnes Janurovi vnuci, herci Ondřej Kavan (*1978) a Martin Kavan (*1980).