Alexandr Ostrovskij

Otec Alexandra Nikolajeviče Ostrovského byl všeobecně uznávaný moskevský právník, advokát, zaměřený na obchodní právo. Již od dětství tak mu bylo velmi blízké prostředí obchodování. Předpoklad, že půjde v otcových stopách, se naplnil, když po absolvování moskevského gymnázia vystudoval právo na Lomonosovově univerzitě a v roce 1843 vstoupil do státních služeb. Pracoval až do roku 1851 u soudů. Mimo jiné byl i mimořádně jazykově nadaný a ovládal velmi mnoho světových jazyků. Jako jinoch si oblíbil svět divadel. Začal psát inspirován svými zkušenostmi v roce 1847 a zveřejnil také své první dramatické pokusy. Od roku 1850, kdy byla vydána jeho první hra Bankrot /1850/, pak poměrně pravidelně vydával své divadelní hry. Od jejího vydání byl pak již považován za mimořádně schopného dramatika. Hra i přes velký ohlas byla zakázána, jelikož se nelíbila obchodníkům, protože podávala velmi sarkastický, ale pravdivý pohled na moskevské obchodní kruhy. Hra byla vydána až v roce 1859, značně redukovaná zásahem cenzury. S úplným textem byla hra představena publiku až v roce 1881. Odchod ze státních služeb , jako následek za zveřejnění hry Bankrot, byl pro mladého Ostrovského jistým vysvobozením, protože se mohl naplno věnovat a bez omezení svému psaní, a nemusel se ohlížet na rozmary a nevoli ze strany svých nadřízených. Věnoval se již jen psaní divadelních her, kterých napsal za svůj život kolem padesáti. Ročně napsal jednu až dvě hry a tématicky se zaměřoval zejména na ruské dějiny, mezilidské vztahy, osudové zlomy i pohádky. Také překládal do ruštiny jiných autorů. Lze říci, že pod vlivem díla N. V. Gogola a V. G. Belinského vytvořil Alexandr Ostrovskij ruský divadelní repertoár. Následovaly hry Ne v svoi sani ne sadis /Nesedej si do cizích saní - 1853/, Bednosť ne porok /Chudoba cti netratí - 1854/, Dochodnoje město /Výnosné místo - 1857/. K nejvýznamnějším dramatickým dílům Alexandra Ostrovského je řazeno drama – Groza /Bouřka - 1860/. Do dramatické tvorby Ostrovského patří - Poslednaja žertva /Poslední oběť - 1878/, Bespridannica /Nevěsta bez věna - 1879/ a mimořádně aktuální hry jako je Les /Les - 1871/, Talanty i poklonniki /Talenty a ctitelé/, Bez viny vinovatyje /Viníci bez viny - 1884/, jsou stále v dramaturgických záměrech nejen divadel a televizních studií, ale též filmových tvůrců. Erkul