Anna Karina

Anna Karina se narodila pod jménem Hanne Karin Blarke Bayer v dánské rodině, kde matka byla majitelkou obchodu na šaty a otec byl kapitán lodi. Poprvé se objevila před kamerou ve 14ti letech, v krátkém, dánském filmu, Dívka a boty (1959), který získal cenu na festivalu v Cannes. Začala studovat tanec a malování v Dánsku a chvíli se živila prodejem svých obrazů. Svoji kariéru začala v kabaretech, kde zpívala, a dále natáčela reklamy. V roce 1958 přišla do Paříže, kdy neměla ani peníze ani neuměla francouzsky. Životní šance přišla z ulice, kdy ji potkala žena z reklamní agentury, která ji požádala o nafocení fotografií na reklamu na mýdlo. Reklam si všiml režisér Jean – Luc Godard a nabídl jí učinkování ve filmu U konce s dechem s J. P. Belmondem.. Byla to malá role, ale měla se zde svléknout do naha, proto roli odmítla. O rok později Anně Godard nabídl roli Veroniky, která je obětí teroristické akce za alžírské války, v psychologické studii, Vojáček. Premiéra filmu byla odložena o dva roky kvůli cenzurnímu zákazu, proto se do kin dostal dříve další Godardův film Žena je žena (1961), o milostném trojúhelníku, kde za ztvárnění striptérky Angely obdržela Stříbrného medvěda na MFF v Západním Berlíně 1961. V letech, kdy Anna hrála v Godardových filmech, také změnila svoje jméno na Anna Karina. Pod Godardovým vedením vytvořila ještě několik rolí, z nichž vyniká jako Mariance Renoirová, milenka ženatého mladíka (Jean Paul Belmondo), s nímž prchá před policií a dvěma gangsterskými bandami, v dobrodružném příběhu Bláznivý Petříček (1965). Ve filmu Valeria Zurliniho Vojandy, z doby druhé světové války, hraje mírnou a poddajnou řeckou prostitutku Elenitzu, kterou i s dalšími děvčaty, rozvážejí k obveselení důstojníků do posádek. Hraje bývalou kancelářskou písařku Marii, jejichž milenec byl odsouzen k trestu smrti za zabití Araba (Marcello Mastroianni) v dramatu Cizinec, režiséra L. Viscontiho. V historickém dramatu Michael Kohlhaas je manželkou lidového hrdiny a selského rebela (1969). Během 60. let vystupovala také na divadelních deskách a rolí jí je neposlušná jeptiška Marie Zuzana Simoninová, kterou jako dívku poslali nevlastní rodiče do kláštera, aby se nemuseli starat o věno. Tutéž roli si zahrála i ve filmu, kolem jejíhož cenzurního zákazu se rozpoutala prudká kampaň v tisku. Další úspěšnou rolí na divadle je úloha Ernestiny, která s něžnou brutalitou utrápí svojí starší sestru k smrti, ve hře Ty a tvé mraky. V roce 1973 zaujala režijním debutem Žít spolu, kde v milostném dramatu vytvořila slabomyslnou a výstřední Julii, jejímž nevázaným způsobem života se dá strhnout seriózní profesor dějepisu (Michel Lancelot), on sám nakonec zchátrá, zatímco jeho milenka zmoudří a dozraje mateřstvím. Anna Karina také zpívá a píše naučnou knihu Golden City. V roce 2005 vydala sbírku šansonů z filmů. OSOBNÍ ŽIVOT Od roku 1961 – 1967 je v manželství s Jeanem – Luc Godardem, v letech 1968 – 1973 se scenáristou a hercem Pierrem Fabrem, dále pak v letech 1978 – 1981 s hercem a režisérem Danielem Duvaiem a konečně od roku 1982 do roku 1994 s ředitelem Dennisem Berrym. Její další filmy, ve kterých učinkovala: Justine (1969), Čínská ruleta (1976), Příběh matky (1979), Ostrov pokladů (1985), Poslední léto v Tangeru (1987), Nahoru, dolů, křehké (1995), Pravda o Charliem (2002), Já, César (2003).