Elia Kazan

Elia Kazan (vlastním jménem Elia Kazanjoglou) se narodil 7.září 1909, řeckým rodičům, v Istambulu. Krátce po jeho narození se rodina odstěhovala do Berlína. V roce 1913 odjíždí, před hrozbou války do Spojených států. Zde se usadili již natrvalo. Elia absolvoval Yaelskou universitu a začal pracovat v divadle. Prošel si mnoha divadelními profesemi, Pracoval jako kulisák, osvětlovač, inspicient a asistent režie. Po těchto začátcích to zkusil i jako herec na jevišti newyorského divadla Group Theatre, úspěšně. Mimo divadelní scénu začínal být známý i z malých rolí ve filmu a z rozhlasu. Začátkem čtyřicátých let je členem divadla na Broadway, kde působí jako herec a režisér. Jako režisér zde uváděl světové premiéry současných dramatiků, Tennessee Williamse, Arthura Millera a dalších. Divadelní režii považoval spíše za řemeslo a proto v roce 1944 odjíždí do Hollywoodu, aby se zde věnoval, podle něj autorské režii u filmu. V roce 1944 debutoval s filmem A Tree Grows in Brooklyn (V Brooklynu roste strom, 1944), byl to přepis sociálně kritického románu Betty Smithové. V tomto tématu se věnoval i ve svých dalších filmech, kritika policejních metod ve snímku Boomerang (Bumerang, 1946) a v proti rasisticky zaměřených filmech Gentleman’s Agreement (Dohoda mezi gentlemany, 1947), za tento film byl oceněn Oscarem, a Pinky (1949). V roce 1948 zakládá s Lee Strasbergem Actor‘s Studio, známé jako líheň hereckých talentů. Padesátá léta začíná s natáčením kriminálních dramat, Panic in the Streets (Panika v ulicích, 1950), ve kterém si i sám zahrál. Následuje kriminální drama A Streetcar Named Desire (Tramvaj do stanice Touha, 1951), zde dostal příležitost, kterou náležitě využil, i jeden ze studentů Actor’s Studia Marlon Brando. S toto pozdější hvězdou natáčí životopisný snímek o hrdinoi mexické revoluce Viva Zapata! (1952). V padesátých létech, v období studené války a tzv. maccartysmu, bylo mnoho filmařů vyšetřováno pro neamerickou činnost, snad aby se zavděčil a nebyli mu kladeny překážky v práci natáčí politický film Man on the Tightrope (Muž na laně, 1953) vyprávějící příběh československých občanů prchajících přes hranice do Západního Německa. Dále však pokračuje ve své práci, točením filmů s kritickým pohledem na společnost, kritiku metod odborových organizací On the Waterfront (V přístavu, 1954), hlavní role opět Marlon Brando. Následuje další z filmů, ve kterém dává příležitost jednomu z dalších pozdějších idolů Ameriky, v přepisu Steinbeckova románu East of Eden (Na východ od ráje, 1955) se objevuje další z objevů Actor’s Studia, James Dean. Rozporuplnou a vášnivou diskusi vzbudil další z jeho kritických snímků Face in the Crowd (Tvář v davu, 1957), tentokrát odsuzující vliv televizních společností a bank na politiku. Po tříleté odmlce způsobené tímto filmem natáčí Wild River (Divoká řeka, 1960) a Splendor in the Grass (Třpyt v trávě, 1961). Vlastní život a příběhy z jeho rodiny se mu stává inspirací pro snímek Ameriko, Ameriko (1963) v němž líčí osudy řeckých imigrantů. Tento snímek posbíral několik významných ocenění, Oscara za scénické řešení, osm Zlatých glóbů a Velkou cenu na MFF v San Sebastianu. Po evropském turné se svým filmem se na krátkou dobu stává uměleckým vedoucím newyorského Lincoln Centra, pro neshody odchází. V roce 1969 natáčí film dle vlastního románu, z prostředí reklamních agentur, The Arrangement (Tichá dohoda, 1969). V sedmdesátých létech se začíná věnovat tématu vietnamské války, jak jinak než s kritickým pohledem, ve filmu The Visitors (Hosté, 1971) líčí drama vojáka odsouzeného za znásilnění vietnamské ženy. Svůj čich na herecké talenty uplatnil i ve filmu The Last Tycoon (Poslední magnát, 1976), kde jednu z hlavních rolí ztvárnil Robert de Niro. Tímto filmem se rozloučil i s filmovou režií, v dalších letech se věnuje především literární tvorbě, v roce 1988 vydal autobiografii s názvem The Life (Život). Elia Kazan umírá 28. září 2003 v New Yorku v devadesáti čtyřech letech.