Krystyna Feldman

Polská herečka Krystyna Feldman se narodila 1. března 1916 ve Lvově. Pocházela z umělecké rodiny - jejím otcem byl herec Ferdynand Feldman, považovaný za hvězdu shakespearovského typu a matkou herečka a operní zpěvačka Katarzyna Feldman, takže na scéně se malá Krystyna poprvé objevila už jako pětiletá. Tatínka si moc neužila, neboť zemřel už roku 1919, ale matka se o její další dramatické vzdělání postarala výborně - po několika letech v soukromém hereckém studiu Janusze Strachockého a maturitě na lvovském gymnáziu Krystyna složila zkoušky na Państwowy Instytut Sztuki Teatralnej ve Varšavě, který úspěšně ukončila r. 1934. Poté se vrátila do Lvova, kde se stala členkou místního Městského divadla. V letech 1942 - 1944 působila jako spojka v Armii Krajowej a na scénu se vrátila až po osvobození. V té době se provdala za svého kolegu, herce Stanisława Brylińského, který však byl o 30 let starší než ona a r. 1953 zemřel. Přestože nikdy nepatřila k dívkám romantického vzeření, díky svému ohromnému charisma a nespornému talentu se Krystyna Feldman rychle stala oblíbenou a vyhledávanou divadelní herečkou. Postupně žila a pracovala v Lodži, Štětíně, Opoli a Krakově, až nakonec r. 1983 natrvalo zakotvila v Poznani. Před filmovou kameru se poprvé dostala r. 1953 ve filmu "Celuloza" režiséra J. Kawalerowicze. Po celou dobu své dlouhé filmové kariéry se Krystyna Feldman sice jen málokdy vymanila ze škatulky "herečka epizodních rolí", přesto se její různorodé, vždy výborně zahrané postavy a postavičky hraběnek, žebraček, aktivistek, vražedkyň i obyčejných ženských z lidu, natrvalo zapsaly do paměti diváků i kronik polské kinematografie. Velkou popularitu jí přinesla např. postava babičky Rozálie v oblíbeném seriálu "Świat według Kiepskich", ale svojí první (a jediné) hlavní filmové role se Krystyna Feldman dočkala teprve roku 2004, kdy jí bylo už 88 let. V "Moim Nikiforze" režiséra Krzysztofa Krauze se vtělila do mužské postavy malíře Nikifora Krynického, což jí vyneslo nadšené ovace diváků i kritiků. Paní Feldman se celý život zajímala o veřejné dění a počátkem 80. let byla jednou z prvních signatářek petice na podporu nezávislosti poznaňské Univerzity Adama Mickiewicze, což jí vyneslo nemalé potíže. Jako většina umělců patřila i ona mezi osoby poněkud svérázného charakteru a o jejím životním stylu dodnes kolují mnohé legendy - jednou z nich je např. to, že neměla ráda elektrické spotřebiče a proto se v jejím bytě nikdy nevyskytovala lednice či pračka. I televizor si údajně pořídila až v hodně vysokém věku. Přesto však šlo o ženu, která se nijak nevyhýbala společnosti mladých lidí, ráda pracovala i s mnohem mladšími kolegy a aktivně podporovala činnost mládežnického divadélka poznaňských studentů. Ke konci života K. Feldman trápila těžká nemoc - rakovina plic, kterou se do poslední chvíle snažila překonat pozitivním myšlením a usilovnou prací. Hospitalizaci v nemocnici odmítla a konec života raději očekávala doma, ve svém bytě, kde také 24. ledna roku 2007 zemřela. Oblečená do kostýmu ze svého posledního divadelního kusu - monodramatu "I to mi zostało", byla paní Krystyna Feldman pohřbena v tzv. Aleji zasloužilých na Miłostowskim cmentarzu (hřbitově) v Poznani.