Eduard Kohout

Eduard Kohout (celým jménem František Eduard Kohout) se narodil 6. března 1889 v Českých Budějovicích. Jeho otec Vojtěch Kohout vlastnil truhlářství a obchod s nábytkem. Rodina se přestěhovala do Plzně, kde společně s matkou navštěvoval dětská divadelní představení, a už tehdy se rozhodl být hercem. Jednou, ještě jako dítě, dokonce odešel s cirkusovou společností. Jeho dobrodružství však trvalo pouhé tři dny. Eduard začal v Plzni navštěvovat reálné gymnázium. Při studiu vynikal především v hodinách českého jazyka. Současně se studiemi navštěvoval herecké kurzy profesora Jaroslava Hurta, herce a režiséra Národního divadla. V roce 1906 odešel ze školy, a dává si inzerát v němž hledá angažmá u divadla. Jeho první štací bylo angažmá v divadelní společnosti A. Šípkové. Během dalších tří let hraje v různých venkovských společnostech. V roce 1909 ho angažoval Vendelín Budil do Městského divadla v Plzni, ve kterém působil až do roku 1913. Následovala krátká angažmá v pražských divadlech, v Intimním divadle na Smíchově, a v divadle na Vinohradech. V roce 1916 se stává členem Národního divadla a je Jaroslavem Kvapilem obsazován především do shakespearovských rolí. Během těchto let ztvárnil množství divadelních postav, pro svoji univerzálnost, i postav značně rozdílných, objevoval se jak v klasických hrách, v rolích vážných (Hamlet, Smerďakov,Oidipus), ve hrách soudobých autorů, např. role robota v Čapkově hře R.U.R, tak i v divadelních komediích a pantomimě. Za jeho herectví mu byla udělena v letech 1927, za roli Hamleta, a 1939, za dosavadní tvorbu, Státní cena. Již v samých počátcích filmografie se začal objevovat před filmovou kamerou. Poprvé to bylo v roce 1913 ve snímku, do dnešních dob nedochovaném, Pan profesor, nepřítel žen (Jiří Steimar, 1913). K jeho filmografii z němé éry patří ještě filmy Čaroděj (r. Antonín Fencl, 1918), Yorickova kletba (r. Miloš Nový, 1919) a Děvče z tabákové továrny (r. Václav Kubásek, 1929). Po nástupu zvuku byl obsazován především do vedlejších a méně významných rolí. Z jeho působení z dob zlaté éry Barrandova stojí za připomenutí role, Ferdinanda Korandy ve filmu Batalion (r. Miroslav Cikán, 1937), Viléma Balvína v Kouzelném domě (r. Otakar Vávra, 1939), Leopolda ve filmu Noční motýl (r. František Čáp, 1941) a v neposlední řadě ztvárnění postavy Artuše Fabiana ve filmu Turbina (r. Otakar Vávra, 1941) a navrátilce Jiřího ve snímku Kluci na řece (r. Jiří Slavíček, Václav Krška, 1944) jež jsou považována za jeho nejlepší filmové role. Od třicátých let také spolupracuje s českým rozhlasem, je v něm využíván jako vynikající recitátor básní. Během okupace za druhé světové války se projevil i jeho lidský charakter, spolupracoval s odbojovou skupinou kolem Julia Fučíka. Po skončení války pokračoval ve své kariéře na prknech Národního divadla, se kterým absolvoval v roce 1949 evropské turné. Na scéně ND působil až do roku 1960, a poté jako hostující herec několik dalších let. I nadále se pravidelně objevoval, v menších rolích u filmu. Během následujících let ztvárňuje např. několik historických postav, císaře Ferdinanda V. v Revolučním roku 1848 (r. Václav Krška, 1949), vydavatele Čestmíra Hlaváče v životopisném snímku Mikoláš Aleš (r. Václav Krška, 1951), šlechtice Lefla z Lažan ve dvou dílech husitské trilogii Jan Hus, Proti všem (r. Otakar Vávra, 1954, 1956). Filmový diváci ho mohou spatřit i v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele (r. Martin Frič, 1959) či v ceněném snímku Spalovač mrtvol (r. Juraj Herz, 1968) v roli židovského lékaře doktora Bettelheima. Od roku 1953 často účinkoval v televizi, hrál v několika inscenacích a mnoha dalších pořadech. Během svého života nahrál i několik gramofonových desek a v roce 1975 vyšla jeho vzpomínková kniha Divadlo aneb snář. Za přínos pro kulturu obdržel Eduard Kohout titul Zasloužilého umělce (1953), Řád práce (1964) a v roce 1964 i titul Národního umělce. Jeho vynikající zdravotní stav, podpořený celoživotním cvičením, mu umožňoval hrát až do vysokého věku, naposledy se objevil před kamerou ve svých osmdesáti šesti letech ve filmu Akce v Istambulu (r. Vladimír Čech , 1975). Eduard Kohout zemřel 25. října 1976 v Praze, Jako významný představitel české kultury byl pohřben na vyšehradském Slavíně.