Elizabeth Gaskell

Narodila se 29. září 1810 v Londýnském Chelsea, nyní Cheyne Walk, do rodiny strážce státní pokladny. Během svého života její otec William Stevenson vystřídal řadu profesí od farmáře, novináře až po ministra. Matka Elizabeth zemřela, když jí bylo pouhých třináct měsíců a její další výchovy se ujala teta z matčiny strany, která žila v starosvětském městečku Knutsdorfu. Malá Elizabeth se narodila pod jménem Elizabeth Cleghorn Stevensonová a pod tímto jménem byla známá až do roku 1832, kdy se provdala za Williama Gaskella. V době jejího narození se ještě Evropa otřásala včetně ostrovní Británii z události spojených s Napoleonovými válečnými výboji. Později se Knutsdorf, místo jejího dětství a zčásti i dospívání vynořuje jako předloha pro stejnojmennou novelu Cranford. V jiném románu známém jako Wives and Daughters, se zase podobá městečku Hollingford. Podle otcova přání, který již v té době vyznával názor, že dívkám patří stejné možnosti, pokud jde o vzdělávání jako se dostává chlapcům, postupně Elizabeth získala důležité vzdělání na internátní škole v městě Bartfordu, kam byla poslána ve věku dvanácti let. Učila se cizím jazykům jako latině, francouzštině i italštině. Vstřebávala poměrně svobodomyslné názory a utvrzovala se v liberálním pohledu na svět. Po pěti letech se po ukončení školy vrací jako sedmnáctiletá na pár měsíců do Knutsdorfu, aby se vypravila do Londýna za svým otcem. V této době se do jejiho života promítla osudová zpráva o ztrátě bratra Fredericka , který zmizel při mořské plavbě lodi Východoindické společnosti. Bezesporu šlo o událost, která zanechala stopu v jejich románech, např. v románu North and South nebo o mladém Peterovi v souboru povídek Cranford. V románu Wives and Daighters čerpá pro postavu paní Gibson prvky a nejrůznější postřehy ze svého reálného života a současně i poměrně negativního vztahu ke své nevlastní matce Catherine Thomson, se kterou se Elizabethin otec oženil v roce 1814. S otcem zůstala až do jeho smrti v roce 1829, a poté se vrátila do svého milovaného Knutsfordu. Posudový byl pro Elizabeth její pobyt za jedné návštěvy Manchesteru, kde byla seznámena s reverendem Williamem Gaskellem, čerstvě jmenovaným do funkce zástupce vikáře v Cross Street Chapel. Po svatbě s Williamem Gaskellem v roce 1832 se věnovala rodině a sama považovala své manželství za harmonické a šťastné. Cross Street Chapel považovala Elizabeth Gaskell za své důležité životní místo, zejména když měla možnost setkávat se svobodomyslnými unitáři a jejíž manžel William se stal jednou z vlivných osobností tohoto společenství, které sehrálo významnou úlohu jak v obchodních, tak i kulturních kruzích. Manželství Gaskellových bylo vnímáno jako velmi harmonický svazek, Ve volném čase se seznamovala za pobytu v Londýně nejen s londýnskými pozoruhodnostmi a plnila si společenské povinnost, ale také každé volné chvíle využívala ke čtení. Největší vliv na její pozdější tvorbě měla zejména svými romány Jane Austen, se kterou byla později srovnávána. Po roce 1840 se sama pokouší o své první prozaické texty. Naprostý zlomem pro Elizabeth představovalo úmrtí jejího devítiměsíčního syna v roce 1845. Prožívala těžké trauma a její manžel jí poradil, aby se pustila do psaní a pokusila se uniknout z tlaku, který smutek nad ztrátou . Postupně se propracovala ke svému prvnímu románu Mary Barton: Jak se žije v Manchesteru, který dokončila v roce 1847. Román byl vydán anonymně v říjnu roku 1848. Naprosté pozdvižení vyvolala nezastřená kritika netečnosti a lhostejnost vyšší a střední třídy k bídě dělníků a jejich rodin. Elizabeth se v celém románu zabývala otázkou, kdo je za tento stav odpovědný. Zda jde o vinu zaměstnavatelů za chudobu svých zaměstnanců, a její závěry byly srozumitelné. Sama si užila jí adresovaného pobouření a rozhořčení od té sociální třídy, ke které sama po celý svůj život patřila . Osočení ze zrádcovství Gaskell přijala klidně, i když s pocitem, že její dílo bylo pro vyšší a střední třídy zamýšleno jako varování. Přes tento záporný ohlas nikdy nezměnila svůj názor nebo své chování. V rámci seznamování se s díly mladých nastupujících autorů, se Charles Dickens po přečtení románu Mary Barton seznámil zcela záměrně s Elizabeth Gaskell a přizval ji ke spolupráci v jeho nově založeném časopisu Household Words. Elizabeth Gaskell tuto výzvu přijala a postupně, na pokračování zasílala do Dickensova časopisu soubor povídek známý později jako Cranford. V rozmezí let 1851 až 1852 Gaskell dokončila román Ruth, který byl vydán v lednu roku 1853. Román Ruth je věnován tématu spočívajícího v bolestivých důsledcích vyplývajících z postavení neprovdané matky ve společnosti. Již jako známá autorka udržovala pevně přátelství s Charlottou Brontë. V roce 1854 dokončila další román, North and South, odehrávající se ve fiktivním městě Miltonu na pozadí sociálních nepokojů mezi odbory a továrníky, kdy na jedné straně stojí pokrokově smýšlející Margaret Haley, pocházející z jihu Anglie a proti ní John Thornton, zprvu do podnikání ponořený továrník a obchodník s bavlnou, tvrdý a nesmlouvavý vůči svému okolí. Po smrti Charlotty Brontë na požádání otce i manžela své zesnulé přítelkyně, aby napsala její biografii, napsala pod názvem The Life of Charlotte Brontë /Život Charlotty Brontëové/. Dílo dosáhlo velkého úspěchu, ale po kladných odezvách se pozvedla vlna odporu těch, kdož byli v biografii uvedeni a dospěli k názoru, že je Elizabeth Gaskell tímto poškodila, a to nepravdivý vykreslením událostí. Nakonec proti Elizabeth Gaskell nebyla podána žádná žaloba. V roce 1858 vydala krátkou povídku My Lady Ludlow, která zčásti vytváří podobnou atmosféru společenských dějů a připomíná tím Cranford. Později napsala a v roce 1861 vydala novelu o salemských procesech s čarodejnicemi - Lois the Witch. Jako matka čtyř dcer byla vytížená plně i jejich výchovou, když manžel byl zapojen do výkonu svého úřadu pastora. Přesto se stala uznávanou a také slavnou spisovatelkou. Ráda opustila dům byla neustále plný návštěvníků a podle možností vykonala cesty, které jí přinášely inspiraci pro další povídkovou tvorbu. V listopadu roku 1859 vyjela do Whitby a načerpala podněty pro svůj již připravovaný román – Sylvia ´s Lovers. Román psala po částech a dokončen byl až v roce 1863. Dedikovala jej svému manželovi, jako projev svého uznání. V roce 1864 navštívila Švýcarsko v rámci své celoživotní cestovatelské vášně. V téže době již měla rozepsaný svůj poslední román Wives and Daughters, který se jí nepodařilo dokončit v zamýšleném rozsahu. Román byl vydán až posmrtně v roce 1866. Z celkového prozaického díla Elizabeth Gaskell byly převedeny do podoby televizních filmů všechny významné části jejího díla. V polovině roku 1865 z honorářů pocházejících ze své literární činnosti zakoupila jako překvapení pro manžela dům v Holybournu. Při jeho prohlídce 12. listopadu roku 1865 utrpěla náhlý srdeční záchvat, na jehož následky téhož dne ve věku 55 let zemřela. Erkul