František Lukeš

Kameraman František Lukeš pochází z Kunovic Na Moravě, kde se narodil 29. ledna 1921. V průběhu své životní pouti natrvalo se jak profesně, tak i svými životními osudy svázal se Slovenskem. Otec mladého Františka Lukeše byl povoláním fotograf a tato skutečnost byla rozhodující při volbě budoucí profese. Nejprve se odborně připravoval na speciální fotografické škole v Prostějově a zde se též seznámil s filmovou technikou. Bez zajímavosti není ani jeho dráha válečného kameramana za druhé světové války v řadách slovenské armády. Po válce své schopnosti kamaramana spojil na poli dokumentárního filmu. Známý je jeho dokumentární film Piesen strojov/1949/, za který byl oceněn na MFF v Mariánských Lázních v roce 1949 čestným uznáním. Mezi známé dokumentární filmy, které jako kameraman ve studiu slovenských krátkých filmu nasnímal, byly dokumenty Tatranský pohár /1950/, Ocelova cesta /1950/, Duha nad Slovenskom /1952/. V roce 1954 se Lukešova práce s kamerou konečně uplatnila i při natáčení adaptace románu Petera Jilemnického Pole neorane za réžie Vlado Bahna. Film byl oceněn státní cenou I.stupně. Od dokumentárního filmu Duha nad Slovenskom, který byl vyroben za režiserského vedení Vlada Bahna, začala dlouhodobá spolupráce této dvojice tvůrců. Kameraman František Lukeš se stal dlouholetým kameramanem takřka všech dalších filmů režiséra Vlado Bahna. Společně vytvořili film Žena z vrchov /1956/, šlo o vesnické drama. Jejich vzájemná spolupráce pokračovala i na filmové adaptaci hry Karla Stanislava Dóm na rázcestí /1959/ a též i na společně vytvořených válečných filmech z 2. světové války, nebo Slovenského národného povstania. Tak tomu bylo u filmu Predjarie /1959/ či adaptace románu Námestie Svatej Alžbety /1965/. O osudech slovenských partyzánů natočili film Stopy na Sitne /1968/. Jejich společná tvůrčí práce vždy dosahovala vysokých kvalit, svědčících a jednotném postupu režiséra a kameramana. Tak tomu bylo i později při realizacích televizních inscenací nebo seriálů. Významným dílem byla i práce Františka Lukeše na trojdílné televizní adaptaci Minačova románu Generácia /1969/. V roce 1973 spolu Lukeš a Bahna natočili historický film Skryte prameny.. Film divácky velmi úspěšný nejen v té době, ale i dnes vykazující mimořádně zdařilé záběry kamery Františka Lukeše. Režisérem biografického filmu o životě Mistra Pavla z Levoče, byl opět Vlado Bahna. Poslední společnou filmovou realizací dvojice Bahna-Lukeš byl dvoudílný film Poéma o svedomí /1978/. Film již režisér Bahna nedokončil, jelikož náhle zemřel. Film pak režijně dokončil režisér Zoro Záhon. Kromě dlouholeté spolupráce mezi režisérem Vlado Bahnom , kameraman Lukeš natáčel i s dalšími režiséry, a to Palo Bielikom- Nie Adam ako Adam /1956/ a nejvýznamnější historický film z tvůrčí dílńy tohoto režiséra Štyridsaťštyri /1957/. Též Lukeš jako kameraman spolupracoval s režisérem Andrjem Lettrichem na filmu Čisté ruky /1956/. S Jozefem Medveděm pro dětské diváky natočil film podle románové předlohy Ludo Ondrejova Jerguš Lapin /1960/. Poslední filmová práce spojená s kamerou Františka Lukeše je Pomsta mrtvých /1980/. Kameraman František Lukeš zemřel krátce po dovršení 82 let.