Marta Kubišová

Umělecká kariéra Marty Kubišové je dodnes jen málo uvěřitelným příběhem mimořádně úspěšné zpěvačky, kterou dokázala zcela zlikvidovat a z paměti lidí vymazat politická moc a která po dlouhých letech nečinnosti vyrostla do pozice morální ikony národa. Marta Kubišová se narodila v Českých Budějovicích do rodiny lékaře, matka byla v domácnosti. Snahu rodičů o její hudební vzdělání v podobě hry na klavír komentovala sama Kubišová později slovy: „V mým případě to byly vyhozený peníze“. Její vlastní sny o studiu na medicíně se ale rozplynuly a po zkušenostech zpívání s amatérskou kapelou vyhrála konkurz do divadla Stop! v Pardubicích. V Pardubicích se Kubišová setkala se skladatelem Bohuslavem Ondráčkem, který ovlivňoval její kariéru ještě několik dalších let, spolu v roce 1963 přešli do divadla Alfa v Plzni. Popularita divadel malých forem, první rozhlasové nahrávky i originalita Ondráčkových hudebních kompozicí vzbudily pozornost divadelních ředitelů v Praze a v roce 1965 oba nastoupili do angažmá v divadle Rokoko. Z rozhlasových nahrávek vynikl převzatý hit Loudá se půlměsíc, úspěch Marty Kubišové byl založen na její odlišnosti – hluboký alt spolu s nedostatkem tzv. nedomykavosti hlasivek způsobil snadnou rozpoznatelnost v dobové konkurenci a její hvězda začala stoupat. Do Rokoka krátce po Kubišové nastoupila Helena Vondráčková, spolu nazpívaly několik úspěšných duetů (s Ondráčkovkou písní Oh, Baby, Baby získaly v roce 1966 stříbrnou Bratislavskou lyru), dvojici populárních zpěvaček rozšířil Václav Neckář (píseň Den žen, 1965). K narůstající popularitě Marty Kubišové přispěly dodnes hrané skladby Karla Svobody (Depeše, Tajuplnej hráč, Nechte zvony znít) i písně převzaté ze zahraničí (S nebývalou ochotou, Denně čekám). Tehdy se také Kubišová začala objevovat v televizi, především díky aktivitám ředitele Rokoka Darka Vostřela (VYSÍLÁ STUDIO A, 1965-1967, seriál PÍSEŇ PRO RUDOLFA III., 1967-1968), před filmovou kamerou debutovala v rámci povídkového projektu MUČEDNÍCI LÁSKY (1966). V letech 1966 a 1968 zvítězila Marta Kubišová v kategorii zpěvaček v anketě o Zlatého slavíka. Popularita trojice Kubišová-Neckář-Vondráčková vedla nakonec k odchodu všech tří z Rokoka a založení vlastní skupiny Golden Kids (1968). V roce 1968 se Marta Kubišová provdala za režiséra Jana Němce (*1936), který s ní později natočil dva hudební medailóny (NÁHRDELNÍK MELANCHOLIE, 1968; PROUDY LÁSKU ODNESOU, 1969). Éra Golden Kids je dnes v historii jen krátkou epizodou, v letech 1968-1970 ale patřila k tomu nejlepšímu, co česká populární hudba produkovala. Dvě mimořádně úspěšná koncertní turné, dvě LP desky, nadčasové hity, natáčení pro zahraniční televize (například v západním Německu), účast na mezinárodních festivalech. Paralelně Marta Kubišová pokračovala i v sólové dráze, jejímž vyvrcholením byla LP deska Songy a balady (1969), obsahující také slavnou píseň Modlitba pro Martu. Marta Kubišová se texty písní, manželským svazkem s mezinárodně uznávaným, ale doma kritizovaným režisérem, i svými veřejně proklamovanými postoji k dění po okupaci v roce 1968 znelíbila politickému vedení a zhruba od poloviny roku 1969 byly patrné náznaky omezování její umělecké činnosti, které nakonec počátkem roku 1970 vyvrcholily úplným zákazem činnosti. Pokus o její likvidaci prostřednictvím podvržených pornografických fotografií se ukázal jako neúčinný, takže nakonec byla umlčena tiše z politických důvodů. Nebylo jí ani umožněno převzít dalšího Zlatého slavíka za rok 1969. Skupina Golden Kids se oficiálně rozpadla v únoru 1970, Helena Vondráčková a Václav Neckář pokračovali v sólových dráhách, Marta Kubišová se určitý čas marně snažila dosáhnout práva pomocí soudů. Do roku 1974 byla bez zaměstnání a žila na chalupě na Slapech. Mezitím v roce 1971 prodělala potrat v osmém měsíci těhotenství a o rok později se rozvedla s Janem Němcem, který emigroval do Spojených států. V tíživé situaci Martě Kubišové pomáhali přátelé, ale také bratr Jan, taktéž v emigraci; Kubišová sama později přiznala finanční výpomoc například od Karla Gotta. V roce 1974 se jejím druhým manželem stal režisér Jan Moravec, s nímž měla dceru Kateřinu (*1979). V roce 1977 podepsala Marta Kubišová Chartu 77, později byla i její mluvčí, což jí přineslo další pronásledování a nátlak ze strany StB. Podařilo se jí nicméně získat stálé zaměstnání a v letech 1981-1989 pracovala jako referentka zásobování v podniku Výstavba sídlišť. Listopadová revoluce v roce 1989 vynesla Martu Kubišovou na výsluní pozornosti národa. Zatímco řada osobností disentu a Charty 77 nebyla většině lidí příliš známá, Kubišová jako kdysi nejslavnější a pak dvacet let zakázaná zpěvačka se stala jedním ze symbolů tzv. Sametové revoluce. Její Modlitbu pro Martu poslouchalo na Letenské pláni třičtvrtě miliónu lidí. Sama Kubišová později řekla, že se nepovažuje za výraznou politickou aktivistku, natož hrdinku, přelom let 1989-1990 jí ale přinesl největší slávu. V roce 1990 za Občanské fórum kandidovala ve volbách (kandidaturu ale nakonec na poslední chvíli stáhla), reedice se dočkalo žádané album Songy a balady a Kubišová začala znovu koncertovat. Jestliže v dobách největší slávy vydala Marta Kubišová jedinou LP desku, v 90. letech jich přišlo na trh hned několik (Někdy si zpívám, 1991; Songy a nálady, 1993; Řeka vůní, 1995; Bůh ví, 1996), zájem o ně však nebyl velký. Mezitím se ale znovu sešla skupina Golden Kids a na mimořádně úspěšný koncertní program navazovalo živě nahrané CD Golden Kids Comeback (1994). U společnosti Bonton pak začaly Martě Kubišové vycházet kompletní nahrávky ze 60. let pod názvem Kolekce Marty Kubišové. K aktivitám Marty Kubišové je nutno připomenout také adventní koncerty a dlouholeté moderování televizního pořadu Chcete mě?, jemuž se věnuje již od roku 1992. V roce 1995 obdržela Marta Kubišová státní vyznamenání – Medaili za zásluhy. V rámci udělování cen Akademie populární hudby byla v roce 1998 uvedena do Síně slávy. Účinkování na scéně Divadla Ungelt v muzikálu Líp se loučí v neděli jí v roce 2002 přineslo další prestižní ocenění – Cenu Thálie. Vydávání starších i novějších hudebních nahrávek zatím důstojně uzavírá výběrové 3 CD Vyznání (2010), který reprezentativním způsobem mapuje celou zpěvaččinu kariéru.