Igor Klemenkov

Herec Klimenkov Igor Afanasjevič – se narodil v roce 1934. Je to již dávno, co Igor Klimenko debutoval rolí chlapce - pážete ve slavné sovětské pohádce "Popelka". Lidé si jej zapamatovali nejen pro líbivou tvářičku, ale i pro slavná slova: "Já nejsem kouzelník, já se teprve učím,“ nebo „Je to přátelství, které nám pomáhá dělat skutečné zázraky." V roce 1945 se rodina Klimenků vrátila z Běloruska do Leningradu. Tam Igor pilně studuje ve škole a navíc je aktivní v Paláci pionýrů v jeho uměleckém studio v sekci šermu. Palác pionýrů byl vybaven velkou knihovnou. Tam Igor rád chodil „relaxovat“ po šermířském tréninku. Jednoho dne, když tam seděl a zrovna si četl Beljajevův fantastický román "Člověk obojživelník", přišel k jeho stolku nějaký cizí člověk, řekl mu pár slov, z kterých Igor nebyl moudrý, něco napsal na papír, významně se na Igora podíval a lístek mu vstrčil do kapsy přes židli přehozeného saka. Na lístku bylo pozvání na zkoušku pro roli chlapce - pážete do chystaného filmu „Popelka“. Dlužno připojit poznámku, že na tuto roli se přihlásilo na 25.000 chlapců, kteří by se rádi objevili na plátně biografu. Utekly dva týdny a jeho maminka, když kartáčovala Igorovo sáčko, našla „osudový lístek“ v kapse a pan Klimenkov doslova za ucho dovlekl Igora do studia. Kdo film „Popelka“ zná, ví, že to nemohlo dopadnout jinak, než Igorovým úspěchem u zkušební komise. V 1947 měl film "Popelka" premiéru v sovětských biografech a tedy i v kinech doma v Leningradě. A tak se stalo, že, když se Igor Klimenkov po premiéře „Zolušky“ druhý den probudil, byl slavný .Měl ještě hlavní roli ve filmu "Šťastná plavba“. Pak se znovu, ale neúspěšně zúčastnil zkoušky na jednu roli a tímto nezdařeným pokusem se s filmem rozloučil. Následně se dostal do divadelního institutu, ale nevydržel tam studovat déle než jeden rok. Snažil se vstoupit do „Muchinovy umělecko-průmyslové školy", ale neudělal zkoušky. Nakonec se dostal do „Gercenova pedagogického ústavu“ a měl za sebou několik semestrů, když si uvědomil, že se nechce stát učitelem dějepisu. Po odchodu z ústavu byl Igor opět bez práce. Pak se začal intenzívně zajímat o kytary. Podařilo se mu v „Domě amatérských talentů“ otevřít sekci hry na kytaru. A dlouhou dobu působil v kanceláři hudební školy. Později začal dokonce kytary i vyrábět. A tam se Klimenkov našel. Coby kytarový výrobce je Klimenkov znám a jeho mistrovská značka je uvedena i v "Encyklopedii kytarového umění" a v odkazu "Uměleckého fondu Ruska". Ještě jeden velký sen měl kouzelnický učeň "malčik paž" Klimenkov. Chtěl vytvořit pro děti loutkové divadlo. Proto jej osud zavál až na Krym, kde on se svojí manželkou Irou (mimochodem, bývalou Igorovou žačkou) se usadili a věnovali se s plným nasazením loutkovému divadlu. Loutkářské umění provozovali manželé Klimenkovi 30 let. Igor Klimenkov zemřel v Simferopolu roku 2006.