Hélène Perdrière

Francouzská herečka Helene Perdriere byla po většinu své umělecké dráhy spjata s nejslavnějším francouzským divadlem Comédie Française, což do značné míry omezovalo její možnosti uplatnit se ve filmu. Narodila se do bohaté rodiny v Asnieres, její rodiče byli značně konzervativního smýšlení, divadlo pro ně byla vulgární záležitost a slovo herečka znamenalo bezmála totéž, co prostitutka. Helene však po první návštěvě divadla zcela propadla jeho kouzlu a přes odpor rodičů odešla studovat herectví na pařížskou konzervatoř, mezitím prošla také průpravou ve slavné dramatické škole René Simona. Konzervatoř dokončila v roce 1928 s první cenou v oboru komedie a tento fakt prakticky předznamenával automatický vstup na scénu Comédie Française, kde strávila první tři roky své umělecké dráhy. Odehrála zde středně velké role převážně ve francouzském repertoáru, jako mladá dívka se ale necítila dobře v majestátní a ctihodné instituci, v roce 1931 proto odešla na lidovější scény (Théâtre Michel, Théâtre du Gymnase). Počátkem třicátých let se také objevila ve filmu, jejím debutem byla komedie KRÁL PODFUKÁŘŮ (Le roi des resquilleurs, 1930), první hlavní roli dostala v melodramatickém příběhu VELKÉ POKÁNÍ (La merveilleuse tragédie des Lourdes, 1933). Během třicátých let pak hrála v dalších deseti filmech, které však nepřesáhly dobový průměr, těsně před válkou zastupovala ženský prvek v jinak mužském obsazení filmu z vojenského prostředí TŘI ZE SAINT-CYR (Trois de Saint-Cyr, 1939). Pak musela na pět let rezignovat na další kariéru, protože se otevřeně postavila proti Němcům a okupaci Francie. Na druhou stranu, po osvobození se neváhala zastat umělců obviněných z kolaborace (za své propuštění jí vděčil například slavný dramatik Sacha Guitry). Hned po válce začala znovu točit filmy, z její filmografie té doby stojí za zmínku adaptace oblíbené literární předlohy MAJITEL HUTÍ (Le maitre des forges, 1947), hlavní role jí přinesla nová filmová zpracování populárních detektivních románu Gastona Lerouxe VŮNĚ DÁMY V ČERNÉM (Le parfum de la dame en noir, 1949) a ZÁHADA ŽLUTÉHO POKOJE (Le mystere de la chambre jaune, 1949). Největší komerční úspěch zaznamenal film NOČNÍ POPLACH (Nuits d´alerte, 1946), v němž vytvořila pár s tehdy populárním Rogerem Pigautem. V roce 1952 se Helene Perdriere vrátila do Comédie Française, což vysvětluje její omezení práce pro film – vedení prestižní scény nevidělo rádo své herce před kamerou. Stačila se nicméně objevit ještě v Pagnolově filmu TOPAZE (1951), kde hrála s Fernandelem, menší roli pak dostala ve slavném příběhu o mezinárodní solidaritě KDYBY VŠICHNI CHLAPI SVĚTA (Si tous les gars du monde, 1955). Na jevišti Comédie Française hrála především v díle francouzských klasiků, jako byli Moliere, Beaumarchais, Labiche a další (Měšťák šlechticem, Figarova svatba, Mrtvá královna, Hry lásky a náhody), ojedinělou zkušenost učinila i s divadelní režií (Marivauxova hra Druhé překvapení lásky v roce 1957). Po více než dvaceti letech znovu opustila Comédie Française a v roce 1975 přijala angažmá v divadelní společnosti Renaud-Barrault a jejím tehdejším působišti v Théâtre d´Orsay. Tady však působila jen jednu sezónu a poté odešla do penze. Mezitím ještě dostala poslední nabídku od filmu a v roli staré tety se mihla v Buňuelově PŘELUDU SVOBODY (Le fantôme de la liberté, 1974), několik menších příležitostí pak dostala ještě v televizi. Helene Perdriere byla dvakrát provdaná, jejím prvním manželem byl dramatik, scénárista a spisovatel Serge Veber (1897-1976), podruhé se vdala za Jeana Mochota, manažera u letecké společnosti Air France. Zemřela 27. srpna 1992 ve věku 82 let.