Pierre Vaneck

Francouzský herec Pierre Vaneck se v 50. a 60. letech dvacátého století prosadil několika velkými rolemi ve filmu, později spolupracoval více s televizí, souběžně se ale po celou uměleckou kariéru věnoval intenzívně i divadlu. Narodil se jako Peter van Eyck ve městě Lang Son ve Francouzské Indočíně, dnešním Vietnamu, do rodiny belgického důstojníka. Mládí strávil v Antverpách, v sedmnácti letech odešel studovat medicínu do Paříže, zlákalo jej ale divadlo a nastoupil do proslulé herecké školy René Simona, první zkušenosti s jevištní praxí získal veřejnou recitací a účinkováním v kabaretech. Jako profesionální herec stál na jevišti poprvé v roce 1952 v roli Ludvíka XIII. v Dumasových Třech mušketýrech, nedlouho nato přišel i debut před kamerou, v bezejmenné roli vojáka se objevil v dramatu S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI (Huis clos, 1954). Již o rok později dostal první hlavní roli v Duvivierově romantickém příběhu MARIANNE MÉHO MLÁDÍ (Marianne de ma jeunesse, 1955), úspěch mu přinášely i velké příležitosti v kriminálním žánru (ODPUSŤTE NAŠE VINY - Pardonnez nos offenses, 1956; UDAVAČKA - La moucharde, 1957; NÁBOJ V HLAVNI - Une balle dans le canon, 1958), v němž byly jeho partnerkami krásné herečky té doby jako Marina Vlady nebo Dany Carrel. Příležitostně se před kamerou objevil i v historickém kostýmu, básníka Françoise Villona například ztvárnil v mozaikové fresce KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté, 1955). Během padesátých let byl i vytíženým divadelním hercem, působil například v Théâtre Hebertot, v letech 1959-1960 ve dvou divadlech exceloval v O'Neillově hře Cesta dlouhým dnem do noci. Začal pracovat i pro televizi, kde získal oblibu například v historickém cyklu LA CAMÉRA EXPLORE LE TEMPS. Přelom 50. a 60. let byl pro Vanecka ve znamení několikeré spolupráce s režisérem Pierrem Kastem, který tehdy natočil několik snímků inklinujících k francouzské nové vlně (DÍKY, NATERCIE - Natercia, 1959; PÁŘENÍ MRTVÝCH - La morte saison des amours, 1961). I když ne všechny filmy dosáhly očekávaného úspěchu, Pierre Vaneck vyzrál ve vyhledávaného a oblíbeného herce, na jeho popularitě měla pochopitelně značný podíl i pohledná tvář se světlými vlasy, několikrát se objevil i názor, že by mohl nahradit předčasně zemřelého Gérarda Philipa. Právě toto srovnání přivedlo Pierra Vanecka k nezdravě vysokému sebevědomí a pocitu vlastní důležitosti. Proto také počátkem šedesátých let v mladické nerozvážnosti odmítl nabídky od významných režisérů (L. Malle, H. G. Clouzot), které jej mohly v kariéře posunout dál. Sám později uznal, že to byla chyba, faktem ale zůstává, že v 60. letech byl ve filmu podstatně méně obsazovaným. Za zmínku ale stojí dva filmy italského režiséra Sergia Gobbiho (CIZINKA - L'étrangere, 1968; MALDONNE, 1969), v nichž vytvořil postavy mužů s nejasnou minulostí. Jestliže v 70. letech netočil prakticky vůbec filmy, bohaté uplatnění našel v televizi, kde dostal velké role v několika seriálech (MUŽ Z AMSTERDAMU - L'homme d'Amsterdam, 1976), znovu se objevoval i v úlohách skutečných historických osobností, například jako revolucionář Robespierre v televizním filmu SAINT-JUST (1974). U nás jsme jej mohli vidět ve třetí řadě italského seriálu CHOBOTNICE (La piovra, 1987). Ve filmu se po delší době k velké roli dostal v dramatu z konce války VÍTR Z VÝCHODU (Le vent d'est, 1993). Nelze opomenout ani Vaneckovu práci s hlasem, v řadě francouzských filmů mluvil jako vypravěč, věnoval se i dabingu, několikrát například propůjčil svůj hlas Seanu Flynnovi i dalším slavným americkým hercům. Koncem osmdesátých let zazářil Pierre Vaneck v divadelní hře Tajemství v divadlech Théâtre Montparnasse a Théâtre des Célestins (1987-1989) a za svůj výkon obdržel prestižní Molierovu cenu. Na tuto trofej byl pak ještě nominován znovu v letech 1995 a 2005. Měl blízko i k dosažení filmové ceny Cézara, na niž byl nominován krátce před smrtí za film svého švagra Jeana Beckera DEUX JOURS A TUER (2008). Mezitím jej znovu zviditelnila jedna televizní role, a sice otce hlavního hrdiny v seriálu FABIEN COSMA (2001). Pierre Vaneck zemřel v Paříži následkem nezdařené operace srdce 31. ledna 2010 ve věku 78 let. Jeho manželkou byla Sophie Becker, dcera významného režiséra Jacquese Beckera.