Suzy Vernon

Suzy Vernon patřila k velkým hvězdám francouzského meziválečného filmu, přesto v jejím životě existuje bílé místo trvající bezmála půl století. Narodila se v Perpignanu jako Apollinie Paris do velmi dobře situované rodiny, ale když jí bylo sedm let, šťastné dětství skončilo úmrtím matky. Otec pak dceru poslal do církevní školy. Když otec padl v první světové válce, Apollinii to umožnilo klášter opustit, odmítla se ale připojit k rodině otcovy druhé manželky. Přihlásila se do soutěže krásy motivována nejen vypsanou finanční odměnou, ale i možností získat roli ve filmu. Soutěž skutečně vyhrála, inkasovala deset tisíc franků a zároveň dostala první možnost hrát ve filmu. Debutovala v historickém dramatu DOBYTÍ GÁLIE (La conquete des Gaules, 1922). Následovaly další herecké příležitosti, kterými ji zahrnuli významní filmaři formátu Jacquese Feydera (TVÁŘE DĚTÍ – Visages d´enfants, 1925), jako paní Récamierová se objevila také ve slavném Ganceho velkofilmu NAPOLEON (Napoléon, 1927). Zrodila se nová hvězda s pseudonymem Suzy Vernon a Francie byla okouzlena. I když její filmografie nebyla početně tak bohatá jako u jiných hereček její generace, brzy dosáhla věhlasu i mimo rodnou zemi a točila například v Německu (DER TANZSTUDENT, 1928). Přišla i nabídka z Hollywoodu, kam odcestovala se svým prvním manželem Ralphem de Léon, který se jako fotograf taktéž pohyboval v oblasti filmu. Levně natáčené francouzské verze amerických filmů pořízených v produkci Warner Bros. však nepřinesly Suzy Vernon uspokojení ani finanční zisky, natož slávu. Ani po návratu do Francie se jí však nepodařilo navázat na předchozí úspěchy, a i když hrála ještě několik hlavních rolí, francouzskou kinematografii již ničím zásadním neobohatila (ZMIZELÁ HVĚZDA – Une étoile disparait, 1932; MICHE, 1932; MUŽ ZE ZLATA – Un homme d´or, 1934), za připomenutí stojí zfilmování osvědčené divadelní předlohy VRÁTNÝ OD MAXIMA (Le chasseur de chez Maxim´s, 1933), který ve Francii natočil český režisér Karel Anton. Po rozvodu s Ralphem de Léon se Suzy Vernon v roce 1935 podruhé provdala za arabského lékaře Iskandera Salema. Poté se prakticky před kamerami přestala vyskytovat, jejím posledním filmem byl melodramatický příběh NÁVRAT KE ŠTĚSTÍ (Retour au bonheur, 1940), kde s jistými autobiografickými prvky vytvořila s Julesem Berrym manželský pár slavné herečky a lékaře. Poté již Suzy Vernon žila v ústraní a poslední informace o ní pochází z roku 1958, kdy svého manžela následovala do jeho rodného Libanonu. Následujících bezmála padesát let zůstává dodnes nerozluštěným tajemstvím, nikdo včetně její rodiny netušil, kde a jak žila. Později se ale vrátila do Francie, protože definitivní tečkou za jejím životem je informace o úmrtí – zemřela v lednu 1997 ve vysokém věku 95 let na Azurovém pobřetí ve městě Mougins a pohřbena je v Cannes.