Felix le Breux

Felix le Breux pocházel z rodiny s francouzskými předky, již v rodné Plzni hrál v amatérských divadelních souborech, v roce 1942 absolvoval pražskou konzervatoř, poté prošel několika divadly (mj. krátce působil i v Národním divadle), naposledy hrál v l. 1962-1974 v Městských divadlech pražských. Divadlo bylo jeho doménou, signifikantní známkou jeho projevu bylo střídmé herectví těla, o to více se soustředil na kvalitní výslovnost a mluvu vůbec. K filmování příliš netíhnul, protože mu chyběl kontakt s diváky, přesto od 40. let vytvořil ve filmu a později i v televizi desítky rolí. Poprvé hrál epizodní roli ve filmu Okouzlená (1942), k filmařské práci se pak vrátil až v roce 1947, kdy vystoupil celkem v šesti filmech, aktivně hrál i v dalších letech. Jeho role byly převážně vedlejší, jeho herectví si můžeme připomenout v řadě dodnes opakovaných filmů (Císařův pekař a pekařův císař, 1951; Dobrý voják Švejk, 1956; Hledá se táta, 1961). Jeho jedinou hlavní rolí byla postava stárnoucího záletníka Casanovy ve filmu Poslední růže od Casanovy (1966). Felix le Breux pracoval také pro rozhlas, uplatnil se v dabingu a vynikl i jako pedagog na AMU.