Darry Cowl

Jméno Darryho Cowla není u nás příliš známé, ale zhruba deset let před počátkem hvězdné kariéry Louise de Funese patřil k nejoblíbenějším francouzským komikům. Jeho popularita kulminovala ve druhé polovině padesátých let, kdy točil několik filmů ročně a hrál vesměs hlavní role. Filmy ze západní Evropy se však v té době u nás uváděly jen výjimečně, což se změnilo až v následující dekádě let šedesátých. Tehdy ovšem již francouzské komedii vládl Louis de Funes, zatímco sláva Darryho Cowla byla na ústupu, tím pádem jeho umění zůstalo českým divákům prakticky utajeno. Narodil se jako André Darricau ve městě Vittel v Lotrinsku do rodiny lékaře. Již od dětství bavil své spolužáky, ale věnoval se také sportu. Slibnou sportovní dráhu ukončilo zranění, které Darryho Cowla přimělo zvolit si jiný obor. Začal studovat na pařížské konzervatoři hudební skladbu, po dokončení našel uplatnění jako klavírista v kabaretech a nočních klubech, počátkem 50. let pronikl i do divadel a vystupoval na scéně Théâtre La Bruyere. První filmové role si Darry Cowl zahrál v roce 1955. Vzhledem k odlišným datům natáčení a uvedení do kin, ale i s ohledem na poměrně vysoký počet titulů, v nichž začal hrát, není dnes zcela jasné, který jeho film byl úplně první, uvádějí se ale komedie ČTYŘI DNY V PAŘÍŽI (Quatre jours a Paris, 1955) a DOBRÝ DEN, ÚSMĚVE (Bonjour, sourire!, 1955), v nichž se objevil v malých úlohách chovatele a lékaře. V letech 1955-1956 hrál Darry Cowl v několika dalších filmech, na růstu jeho herecké kariéry měl značný podíl režisér komerčně úspěšných snímků André Berthomieu, i když i v jeho filmech hrál Cowl zatím jen menší role. Objevil se také ve dvou posledních filmech slavného Sachi Guitryho. Nesmělý a plachý mladík s brýlemi a kudrnatými vlasy naprosto nezapadal do představ o filmové hvězdě, Francie té doby ale milovala směšné figurky, jimž se alespoň v kině mohla vysmát a díky tomu se Darry Cowl ve druhé polovině stal skutečnou hvězdou francouzské filmové komedie. V roce 1957 přišlo do kin celkem třináct filmů, v nichž Darry Cowl hrál hlavní nebo velké role, zmínku si zaslouží dobově velmi úspěšná komedie PĚŠKY, NA KONI A VOZEM (A pied, a cheval et en voiture, 1957), která se o rok později dočkala pokračování pod názvem PĚŠKY, NA KONI A NA RAKETĚ (A pied, a cheval et en sputnik, 1958). Především je ale nutno zdůraznit film TŘÍKOLKA (Le triporteur, 1957), veselohru se sportovní tématikou režiséra Jacka Pinoteau. Tady hrál Darry Cowl svou první skutečně hlavní roli a film ve francouzských kinech vidělo bezmála pět miliónů diváků. Zde je na místě připomenout, že takového úspěchu dosahovaly v té době jen adaptace slavných literárních děl a v žánru komedie se jednalo o nevídaný triumf, kterému se ani zdaleka nepřiblížily jiné veselohry několika předešlých i následujících let. Kromě komedií, které se staly Cowlovou doménou, dostal příležitosti i v jiných žánrech, tady ovšem jen v menších rolích. Hrál například s Jeanem Gabinem ve filmu TULÁK ARCHIMEDES (Archiméde le clochard, 1959), objevil se i v roli policejního inspektora v kriminálce BUĎ HEZKÁ A MLČ (Sois belle et tais-toi, 1958). Kromě Francie točil také v Itálii nebo Španělsku, zatímco jeho divadelní kariéra v té době z pochopitelných důvodů stagnovala a na jeviště se vrátil až koncem 60. let. Populární komickou dvojici vytvořil s hercem Francisem Blanche, s nímž hrál v několika filmech. V průběhu šedesátých let natočil Darry Cowl několik poměrně úspěšných filmů s režisérem Jeanem Giraultem, například PŘÍŽIVNÍCI (Les pique-assiettes, 1960) nebo KUTILOVÉ (Les bricoleurs, 1963). Pak se ale stalo něco překvapivého – když Jean Girault chystal první díl legendární četnické série, producenti trvali na obsazení hlavní role Darry Cowlem, Girault ale správně vyhodnotil situaci tak, že zájem o filmy s ním klesá a diváci jsou jeho stále stejným stylem herectví unaveni (Darry Cowl sám ostatně o mnoho let později řekl, že na své filmy z 50. a 60. let není vůbec pyšný). Proti vůli producentů prosadil Girault do Četníka dosud nepříliš okoukaného Louise de Funese a zrodila se nová hvězda francouzské veselohry. Souběžně s tím skončila doba největší slávy Darryho Cowla, i když i nadále hrál v několika filmech ročně. Z této doby pochází také jediný film, na němž se podílel ve více profesích – komedii ŽÁRLIVÝ JAKO TYGR (Jaloux comme un tigre, 1964) sám natočil, napsal si k ní scénář, hrál hlavní roli a složil i hudbu. Film ovšem zdaleka nedosáhl očekávaného úspěchu. Z následujících let sám Darry Cowl vyzdvihoval svou účast ve filmu NEDOTÝKEJ SE BÍLÉ ŽENY (Touche pas a la femme blanche, 1972), v těchto letech rozšířil své aktivity také o účinkování v televizi a vrátil se i k divadlu. V dalších letech hrál menší role v několika filmech známých i u nás, znovu také komponoval filmovou hudbu, například k válečné komedii SLAVNÝ DEN (Le jour de gloire, 1976), kde si také zahrál. Teprve v závěru své kariéry dosáhl Darry Cowl několika prestižních ocenění v divadle i filmu. V roce 1995 obdržel Molierovu divadelní cenu, rok 2001 mu pak přinesl Čestného Cézara za celoživotní přínos francouzskému filmu. O tři roky později pak uspěl i v udílení výročních cen a za vedlejší roli ve filmu NA ÚSTA NE (Pas sur la bouche, 2003) získal Cézara, kritika mezitím ocenila také jeho postavu ve filmu AUGUSTIN, KRÁL KUNG-FU (Augustin, le roi du kung-fu, 1999). Darry Cowl byl dvakrát ženatý, s první manželkou Nelly Marco se rozvedl v roce 1965, v témže roce se pak jeho druhou manželkou stala herečka Rolande Kalis, s níž žil následujících čtyřicet let. Darry Cowl zemřel 14. února 2006 ve věku 80 let na následky rakoviny plic. Svůj portrét zachytil ve třech autobiografických knihách, poslední z nich byla Mémoires d'un canaillou vydaná v roce 2005.