Otta Bednářová

Otta Bednářová (rodným jménem Otta Šmirousová) se narodila 18. června 1927 v Praze. Studovala na reálném gymnáziu, na kterém i odmaturovala. Poté, v letech 1950-1963 pracovala jako redaktorka Čs. rozhlasu. Nejprve ve zpravodajství, posléze ve Vysílání pro ženy. V 50. letech poznání, že komunistická víra je naivní a slepá, ovlivnilo její další osud. V rozhlase hlásala po nápravě křivd, vzpírala se přitakávání režimu. Její heslo je: "Pravdivost ve všech situacích.". V roce 1963 se stala scénáristkou a reportérkou pořadu pro mládež a děti ČST "Zvědavá kamera", jež byl oceněn v roce 1966 Trilobitem. V březnz roku 1964 byla odvysílána její reportáž "Volba povolání" (scénář Jaroslav Patera, režie Miroslav Lang), která byla protestem proti třídícím kritériím při přijímání dětí na školy. Pořad byl označen za protistranický útok na dělnickou třídu. Tento malér otřásal více než rok celou televizí. Byla požadována výpověď Otty z televize, ale ředitel Jiří Pelikán ji odmítl. Začal hon na autorku, který skončil jejím přeložením na jiné pracoviště a zákazem vystupování na obrazovce po dobu jednoho roku. V roce 1965 se do týmu Zvědavé kamery opět vrátila. Stále hledala aktuální politická témata. V roce 1968 napsala dokument "Svědectví pro výstrahu" (rekonstrukce procesu z roku 1963 se členy tzv. Velké rady, kteří byli neprávem odsouzeni roku 1954 za údajnou průmyslovou sabotáž). Od roku 1970 se živila jako uklízečka, šatnářka atd. Stala se signatářkou Charty 77 a spoluzakladatelkou VONSu (výbor na obranu nespravedlivě stíhaných). V procesu s Václavem Havlem, Jiřím Dienstbierem, Petrem Uhlem a Václavem Bendou ji v roce 1979 odsoudili na 3 roky za podvrácení republiky. Byla převezena do opavské věznice, kam jí pod okna chodili navštěvovat synové Jiří a Jan. Otta již v té době měla zdravotní potíže. Její synové sepsali žádost o propuštění matky. Bezúspěšně. Když sepsali opětovnou výzvu o propuštění matky, jež byla určena veřejnosti, spustilo to takovou vlnu solidarity nejen u nás, ale i v zahraničí. Díky tomu byla Otta Bednářová v září propuštěna. I po propuštění byla ona i její synové perzekvováni. Začala rozepisovat texty zakázaných autorů. Po listopadu 1989 se stala spoluzakladatelkou Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Roku 1997 jí byl prezidentem republiky Václavem Havlem propůjčen Řád Tomáše Garrigue Masaryka.