Konstantin Biebl

Básník a prozaik Konstantin Biebl se narodil v roce 1898 v Slavětíně u Loun v rodině zubního lékaře. Obecnou školu navštěvoval Biebl ve svém rodišti. Na reálném gymnáziu studoval v blízkých Lounech. V čase gymnaziálních studií navázal Biebl celoživotní přátelství s pozdějším spisovatelem Karlem Konrádem /1899-1971/. Zčásti pokračoval na gymnáziu v Praze a odtud byl v roce 1916 povolán do armády. V roce 1917 složil doma za léčebného pobytu maturitu. Během světové války bojoval na balkánské frontě a v Haliči. V průběhu 1. sv. války Bieblův otec spáchal v zázemí haličské fronty v roce 1916 sebevraždu pod tlakem válečných událostí. Bieblovo další zrání ovlivnil zejména strýc Arnošt Ráž. Společně vydali sbírku Cesta k lidem /1923/, v níž Biebl debutoval 13 básněmi. Po skončení války a návratu do vlasti v roce 1918, se pro podezření z tuberkulózy léčil doma. Na základě lékařského doporučení v roce 1922 spolu s básníkem Jiřím Wolkerem strávil měsíc u moře v dalmatském středisku Baška. Zde prožil svou první vážnější lásku k pacientce, která zemřela a její smrt jej silně citově poznamenala. Tato zkušenost jej inspirovala ke napsání básní obsažených ve sbírce Zloděj z Bagdadu /1925/. V roce 1921 se zapsal na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Ve studiu však nepokračoval a věnoval se výhradně literatuře. K obdobné situaci došlo v roce 1931, kdy zahájil studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale v těchto opět nepokračoval. Od roku 1921 byl členem brněnské Literární skupiny, odkud v důsledku svého osobního vývoje přešel roku 1924 do Devětsilu, který mu byl bližší orientací na poetismus i levicovým smýšlením pře vážné části jejich členů. V roce 1934 se připojil k zakladatelům pražské surrealistické skupiny. V roce1938 v Ranních novinách otiskl otevřený protest proti tomu, jakým způsobem básník Vítězslav Nezval skupinu rozpustil. V období let 1926 až 1927 pobýval Biebl v Tichomoří a z tohoto pobytu vytěžil podněty pro napsání básnické sbírky S lodí jež dováží čaj a kávu /1927/, která nese znaky moderní poezie. Prožité okamžiky z této dlouhé cesty jsou patrné téměř ve všech dalších básníkových knížkách. Za 2. sv. války žil Konstantin Biebl v Praze a zčásti ve svém rodišti a jeho okolí a spolupracoval s filmem. Po osvobození pracoval na ministerstvu informací a jako člen Filmové rady. V létech po skončení války již trpěl vážnou a silně bolestivou pankreatitidou. Vedle této vleklé a těžké nemoci, se kterou se léčil v Karlových Varech, pociťoval opakující se stavy vyvolané dědičnými depresemi. Na Konstantina Biebla měla významný vliv zklamání z politického vývoje společnosti a nedůvěra k představitelům předválečné avantgardy, což jej přivedlo k dobrovolnému odchodu ze života 12.11.1951 v Praze ve věku 53 let. V roce 1931 uzavřel sňatek s Marie Bieblovou, rozenou Bulovovou /1909–1997/, která byla rovněž literárně činná. Své básně i prozaické texty publikoval hojně v periodikách nebo denním tisku: Studentská revue, lounském časopisu Cíl, Host, Průboj, Pramen, Sršatec, Pramen, Sever, Kmen, Rozpravy Aventina, Domov a svět, ReD, Literární rozhledy, a dal. Z novin zejména v Rudém právu, Lidových novinách, Literárních novinách a dal. Od roku 1930 do roku 1932 byl redaktorem v nakladatelství Sfinx a vedl knižnici Růžová zahrada. Biebl se svým dílem řadil k hlavním představitelům avantgardní básnické generace 20. let. Jako básník se propracoval od proletářské poezie a poetismu k surrealismu až k politicky směřované tvorbě po druhé světové válce. Jeho tvorba pro nastupující generaci básníků, jako Milan Kundera, Miroslav Florián, Jan Skácel, Karel Šiktanc aj., nesla v sobě prvky, které představovaly východisko pro směrování jejich literární tvorby. Z jeho tvorby jsou považovány, mimo již uvedené, za významné básnické sbírky: Věrný hlas /1924; roz. 1925/; Zlom /1925; přep. 1928/; Zlatými řetězy /1926/; Nový Ikaros /1929/; Nebe peklo ráj /1930; přep. 1931/, Zrcadlo noci / 1939/ a Bez obav /1951/. Souborná vydání: Dílo Konstantina Biebla /Československý spisovatel, 1951–54, 5 sv., ed. Z. K. Slabý a dal./ Přispíval do sborníků a almanachů: Sborník Literární skupiny (1923); Ani labuť ani Lůna (1936); Antologie protifašistických umělců (1936); Surrealismus (1936); Surrealismus v únoru (1936) a dal. Erkul