Jan Masaryk

I. Politik a diplomat. Druhorozený syn T. G. Masaryka. V letech 1897-1907 postupně Studoval na malostranské reálce a akademickém gymnáziu (nepodařilo se mu však odmaturovat). Od roku 1908 ve Spojených státech, kde pracoval v železárnách. Po vypuknutí první světové války mobilizován do rakousko-uherské armády a postupně bojoval na frontách v Haliči, Uhrách a v Severní Itálii. V letech 1919-1920 působil v úřadu chargé affaires v USA. V roce 1920 se stal legačním radou na tehdejším ministerstvu zahraničí a zde působil do roku 1925, kdy se stal velvyslancem ve Velké Británii. Zde působil do roku 1938 a neustále varoval Prahu před politikou ústupků Hitlerovi, kterou prosazovala britská vláda v rámci své linie, která vedla až mnichovské dohodě ze září 1938. Po své rezignaci na úřad velvyslance v prosinci 1938, od ledna 1939do dubna 1939 cestoval po USA v rámci přednáškového turné. Po propuknutí druhé světové války se plně jako zkušený diplomat zapojil do činnosti československé emigrační vlády sídlící ve Velké Británii. V letech 1940-1945 vykonával funkci ministra zahraničí a byl také náměstkem předsedy československé exilové vlády. Od dubna 1945 do své smrti v roce 1948 byl jmenován ministrem zahraničí ČSR. Patřil mezi stoupence mírové spolupráce Východu a Západu. Jako dědic otcova odkazu a pro svoji lidskou tvář patřil k nejoblíbenějším politikům poválečného Československa. II. Jan Masaryk a český film Jako známá osobnost se Jan Masaryk pohyboval v různém společenském prostředí a také se setkával s mnohými herci a herečkami. V případě Adiny Mandlové to byl Společenský klub. Jak uvádí Adina Mandlová ve knize svých vzpomínek ,,Dneska už se tomu směju”, byl to právě Jan Masaryk, kdo ji seznámil s režisérem Alexandrem Kordou a zprostředkoval ji návštěvu u svého otce v Lánech. Po obsazení Československa v roce 1939 se zapojil do československého odboje a začal již od počátku spolupracovat s exilem, který reprezentoval prezident Edward Beneš. Jako ministr zahraničí exilové vlády si byl dobře vědom obtížné situace, ve které se ocitl československý exil v letech 1940-1942. Intenzivně využíval rozhlasu ke svým projevům z Londýna, ale také podporoval tvorbu československých dokumentaristů působících ve Velké Británii. Tak tomu bylo v případě režiséra Jiřího Weisse či Kurta Grunberga, který vedl filmovou skupinu, zachycující československé jednotky bojující na Západě. Po ukončení druhé světové války československá kinematografie připadla pod Ministerstvo informací, ale v rámci vyváženosti vytváření obrazu poválečného Československa, se často v případě prezentace filmové tvorby ujímalo tohoto úkolu Ministerstvo zahraničí. Byla zde mezivládní dohoda o spolupráci mezi Československem a Velkou Británií uzavřená ještě londýnskou exilovou vládou či snaha prezentovat československou filmovou tvorbu krajanům žijícím v zahraničí (časopisy Československý svět, Klub 1947, které vydával Československý zahraniční ústav). Výrazem této diplomatické politiky byly i přehlídky britského a francouzského filmu, které se konaly v roce 1946 v Československu. Smrt Jana Masaryka předznamenávala jednostrannou orientaci, která po únoru 1948 i v oblasti kinematografie následovala… Bibliografie: O festivalu. Vývoj 1, 1946, 7.12.1946, č.12, s.284. [zpr.].(Zpráva v rozhlasové stanici BBC o festivalu britského filmu uspořádaného v Československu. Zpráva byla odvysílána 22. listopadu 1946 na třetím programu BBC) Anglický filmový kritik Roger Manvell tehdy seznámil posluchače s reakcí českého filmového publika na britskou filmovou tvorbu.). Periodika: Československý svět. Roč. I-III. -1946-1948. Klub 1947. Roč. I-II. 1947-1947. Vývoj – týdeník vydávaný Československou stranou lidovou. Roč. 1-3. 1946-1948. Literatura: Dolenský, A.: Kulturní adresář. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Praha: 1934, s. 167. Mandlová, A.: Dneska už se tomu směju. Československý filmový ústav, Praha: 1990. Matějková, J.: Hugo Haas. Život je pes. XYZ, Praha: 2010. Tomeš a kol. Český biografický slovník XX. století. K-P. Paseka, P. Meissner, Paseka, 1999. Štoll, M. a kol.: Český film. Režiséři • Dokumentaristé, Libri, Praha: 2009. Vaněk,V.: Jan Masaryk, Praha 1994. Zpracoval: POlYEKRAN