Sophie Marceau

Sophie Marceau – jedna z eroticky nejpřitažlivějších francouzských hereček současnosti se narodila 17.11.1966 v Paříži. Matka prodavačka a otec řidič nákladního auta ji pojmenovali Sophie-Danièle Sylvie Maupu. Ve svých třinácti letech se přihlásila v agentuře hledající dívčí manekýnky. Odtud získla za několik měsíců podnět k účasti na filmovém konkurzu, kde si ji mezi stovkami dívek zvolil režisér Claude Pinoteau pro hlavní roli dospívající dívky Viky v komedii „Večírek“ . Na úspěch tohoto snímku navázalo pokračování filmu „Večírek 2“, kde Sophie opět předvedla skvělý herecký výkon, za který získala jako herecká naděje Césara 1983. Role aristokratické dcerky Madeleine de Saint Ilette ve filmové adaptaci románu L. Gardela „Pevnost Saganne“ znamenala dlaší úspěch a popularitu. Film režíroval A. Corneau a Sophie v něm hrála společně s Gérardem Depardieu. Zásadní změny v její kariéře i osobním životě odstartovalo seznámení s režisérem Andrzejem Zulawským, díky kterému získala další velké herecké příležitosti v celé řadě jeho kontroverzních filmů: milenka Mary v „Šílené lásce“, nevěrná manželka Blanche ve filmu „Mé noci jsou krásnější než vaše dny“, Solange platonicky milující matčina milence v „Modré notě“. I v dalších rolích často ztělesňuje postavy osudových a zpravidla nešťastných lásek: akrobatku Fanfanu ve filmu režiséra A. Jardina „Fanfan“, hrdou francouzskou princeznu Isabelu v Sofiině první zámořské zkušenosti - velkofilmu Mela Gibsona „Statečné srdce“. V průběhu natáčení Statečného srdce napsala scénář ke svému vlastnímu krátkometrážnímu filmu „L'aube à l'envers - Úsvit naruby“ Kromě filmové tvorby se Sophie úspěšně prosazuje i v divadelním světě: protagonistka dramatu Jeana Anouilhe Euridika ji vynesla Molièrovu cenu, v roce 1993 ztvárnila pouliční květinářku Lízu Doolittlovou v „Pygmalionu“ na jevišti Théâtre des Arts Hebertot.