Gennadij Nazarov

Současný ruský herec Gennadij Gennadijevič Nazarov se narodil 03. 03. 1967 v Moskvě. V rodině ani v okolí žádný vztah k umění čerpat nemohl, přesto si ho "umělecký virus" našel už jako malého kluka. Stalo se tak během školní docházky, když se už v první třídě dostal poprvé do divadla, jehož prostředí mu doslova učarovalo. Tato láska už malého Geňu neopustila - stává se členem dramatického kroužku, účastní se představení amatérského souboru, jeho pokojík se plní diplomy z recitačních soutěží... Po škole absolvoval napřed přípravný ročník Moskevského divadelně-technického učiliště a pak úspěšně ukončil i studia na herecké fakultě GITIS-u. Jako herec působil ve studiu SOVREMENIK, kde zazářil hlavně v představení "Madame Butterfly". Poté přechází do Divadla na Malé Bronné, na jehož scéně odehrál mnoho velkých a úspěšných rolí. Ve filmu debutoval roku 1994 - a to hned hlavní rolí vojáka Ivana Čonkina v multievropské koprodukční komedii Život a neobyčejná dobrodružství vojína Ivana Čonkina. Režii měl český režisér Jiří Menzel a exteriéry byly natáčeny v bývalém vojenském prostoru u Milovic. Snímek získal Zlatou medaili na 51. MFF v Benátkách 1994 a pro mladého herce znamenal výborný start do další práce. Ještě téhož roku si zahrál v lyrické komedii Zloděj a o rok později pak po boku I. Čurikové v satirickém filmu Slepička Rjaba. Celá 90. léta jsou pro G. Nazarova ve znamení usilovné práce - každý rok natáčí minimálně jeden (většinou ale i 2 - 3) filmy a díky svému zjevu i hereckému umění se řadí mezi nejoblíbenější ruské herce. Po přelomu století se situace v ruském filmu odstatně mění - na řadu přicházejí rozsáhlé seriály, mnohdy nevalné kvality a plné vulgarity. Taková práce ale není nic pro silně věřícího Nazarova, který si nyní musí hodně vybírat. Přijímá účast v dílech Turecký pochod (2000) Detektivové (2001),seriálu Spas pod břízami (2003), Gagarinův vnuk (2007) a dalších. Zvolnit tempo mu v poslední době přikazuje i těžká choroba ledvin, kvůli níž musel opustit divadelní jeviště a výrazně omezit i filmování. Pro časté pobyty v nemocnici a pravidelným dialýzám se G. Nazarov nemůže účastnit žádných rozsáhlejších projektů, ale on ani jeho žena se nevzdávají naděje na lepší budoucnost. Oba se zaměřili na charitativní činnost a smysl života hledají i v náboženství, které jim dodává sílu a trpělivost...