Nathaniel Hawthorne

První americký spisovatel, který se do hloubky zabývá vývojem postav. Romantik, jehož zásnubní portrét mimochodem dokazuje, že v mládí patřil k nejpřitažlivějším mužům své doby. Jeden z čelních představitelů americké renesance - obrovského literárního a filozofického vzepětí, do něhož spadá i vrcholný americký romantismus. Jeho rodiště Salem v puritánské epoše koloniální Ameriky smutně proslulo čarodějnickými procesy. Neblahou úlohu při nich sehrál i soudce Hathorne - spisovatelův předek. Aby Nathaniel vyjádřil svůj odstup, vložil si do příjmení písmeno W. Jeho celoživotními tématy zůstaly pokrytecká morálka a relativita viny, ale i její tíživost. Až v roce 1837 prosadil vydání své první povídkové knihy. Poměrně malý prostor, na němž se příběhy odehrávají, bohatě vynahradil tematickou a myšlenkovou šíří, dokonce i odvážnými vypravěčskými experimenty, jež dodnes působí moderně. Jako osmatřicetiletý se oženil s nadanou malířkou Sophií, rozenou Peabodyovou. Ekonomickou situaci rodiny o trochu později řešil dočasnou prací celního inspektora. Ještě na počátku 50. let 19. století vydal první dva romány - Šarlatové písmeno a Dům se sedmi štíty. Z dnešního pohledu jde o dvě vděčné filmové předlohy. Inspirace anglickým gotickým románem se projevuje v jejich ponurém prostředí i v úlisných, zlých mužských postavách. Jako protiváhu však autor vytváří silné ženské charaktery, jež se zákeřnosti těchto intrikánů snaží čelit. Z povídek se zatím nejznámější filmové adaptace dočkala Rappacciniho dcera - opět text s výraznými prvky gotické prózy. Ke zfilmování ale vybízí také řada dalších - například Farářův černý závoj, nebo Májka na Veselém vrchu, a s ní kontrastující Mladý hospodář Brown; první a třetí z nich se náznakovitě zabývají střeženým tajemstvím. Vynikající salemský autor zásadním způsobem ovlivnil o patnáct let mladšího Hermana Melvilla; jejich životní a tvůrčí osudy v mnohém působí jako zrcadlově převrácené. Hawthorne napsal ještě další dva romány. Protože se však snažil především zajistit rodinu, slevil z umělecké úrovně. Načas působil v Liverpoolu jako konzul. Když se Hawthornovi vrátili z Anglie, právě se schylovalo k americké občanské válce. Spisovatel se netajil sympatiemi k Jihu, ale u svých sousedů přesto neztratil respekt. Tou dobou se však už projevovalo celkové vyčerpání, které jeho život v šedesáti letech náhle ukončilo.