Jiří Němeček

Prioritním zájmem, který Jiřího Němečka přivedl k herectví, byla poezie, jíž se pak celý život věnoval jako recitátor. Vzorovým básníkem pro něj byl François Villon, v průběhu války a krátce po ní se věnoval jako ochotník amatérskému herectví. Bez odborné průpravy vstoupil na scénu pražského Divadla S. K. Neumanna, kde strávil bezmála dvacet let (1949-1968). Na tomto jevišti vyspěl v kvalitního charakterního herce a dostal řadu zajímavých příležitostí v různorodém repertoáru (Matka Kuráž a její děti, Pohled z mostu, Tři mušketýři, Zkrocení zlé ženy), výjimečně se věnoval i divadelní režii (Tylova Tvrdohlavá žena). Kromě domovské scény hostoval od počátku šedesátých let také v jiných pražských divadlech i mimo Prahu (Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Státní divadlo v Brně). Se získáním prvního divadelního angažmá přišly i první pracovní nabídky od filmu. Na přelomu 40. a 50. let debutoval Jiří Němeček několika epizodními rolemi studentů v historických titulech REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), MIKOLÁŠ ALEŠ (1951) nebo DIVOTVORNÝ KLOBOUK (1952), brzy se ale začal prosazovat i menšími rolemi především v uniformách. V průběhu padesátých let se objevil i v několika kvalitnějších počinech jako ADVENT (1956) nebo ROČNÍK 21 (1957). Později se s ním diváci mohli setkat i v komediálním žánru (HLEDÁ SE TÁTA, 1961; KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ, 1961; KRÁL KRÁLŮ, 1963; PŘÍSNĚ TAJNÉ PREMIÉRY, 1967). Větší hereckou příležitost dostal po boku Libuše Švormové v dnes již pozapomenutém příběhu ČERNÁ DYNASTIE (1962). Mezitím se v Praze natáčel československo-francouzsko koprodukční film V PROUDECH (La Liberté surveillée, 1957). Jiří Němeček v tomto filmu hrál jednu z hlavních rolí a jeho partnerkou byla mezinárodní hvězda, francouzská herečka Marina Vlady. Pro Němečka to mohl být slibný start, protože díky herecké účasti (kromě Mariny Vlady tu hrál i její tehdejší manžel Robert Hossein) se návštěvnost ve francouzských kinech vyšplhala přes milión diváků, význam herecké příležitosti Jiřího Němečka byl ovšem limitován kontextem doby vzniku a celkovou strukturou československého filmu té doby. Po odchodu z Divadla S. K. Neumanna přešel Jiří Němeček do Divadla E. F. Buriana, kde strávil patnáct let (1968-1983). Z jeho dalších jevištních kreací připomeňme početnější vystupování v shakespearovském repertoáru (Sen noci svatojánské, Král Lear, Macbeth), dále se častěji vyskytoval například v ruské klasice. V roce 1983 odešel sice do důchodu, ale v letech 1986-1989 přijal nové angažmá v Laterně magice, počátkem devadesátých let nakonec několikrát hostoval na scéně Národního divadla. Další práce Jiřího Němečka pro film byla sice nadále relativně početná, velikostí rolí ovšem poměrně málo významná. Od šedesátých let účinkoval často také v televizi a objevil se v řadě kvalitních inscenací, hrál také v seriálech. Ze známějších filmů připomeňme dodnes oblíbenou kriminálku HOLKA NA ZABITÍ (1978), později například historickou veselohru PAN VOK ODCHÁZÍ (1980), svou filmografii uzavřel nevelkými rolemi ve snímcích VLASTNĚ SE NIC NESTALO (1987) nebo v neprávem opomíjeném historickém melodramatu KAINOVO ZNAMENÍ (1989), v 90. letech byl ale ještě přizván k několikeré spolupráci zahraničními produkcemi (NEXUS, 1994). Početné účinkování v televizních seriálech završil účastí v NÁHRDELNÍKU (1992) nebo v adaptaci Poláčkovy předlohy BYLO NÁS PĚT (1994). Kromě divadla, filmu a televizi spolupracoval také s rozhlasem, kde uplatnil svůj příkladný mluvený projev vytříbený především častou recitací veršů. Mimo jiné také daboval, kromě namlouvání zahraničních filmů zastupoval i své kolegy v českých filmech. V roce 1994 získal od Nadace Život umělce ocenění Senior Prix. Jiří Němeček zemřel v Praze 15. ledna 1996 ve věku 72 let.