Madeleine Sologne

Francouzská divadelní a filmová herečka Madeleine Sologne, vlastním jménem Madeleine Simone Vouillon se narodila do velmi sociálně slabé rodiny ve vesnici La Ferté - Imbault poblíž Romorantin 27. 10. 1912. Po smrti matky odešla Madeleine z rodné vesnice do Paříže, kde se jí ujala vzdálená příbuzná a umožnila jí, aby se vyučila modistkou – kloboučnicí. V již tehdy slavné firmě Caroline Reboux.. Později se stala poměrně úspěšnou obchodnicí, a když se osamostatnila, prodávala vedle malé dílny své módní výtvory. Seznámila se s malířem Kislingem, jehož umění i rad si vážila, a začala studovat herectví. První zkušenosti získala v maličké, epizodní roli - Boccace, conte 19, a protože se jí práce v ateliérech nejen ohromě zalíbila a bavila jí, ale zaznamenala i úspěch, hrála pod Jeanem Renoirem v La vie est á nous v roce 1936, což se dá považovat za její filmový debut. V tom samém roce - 1936 se Madeleine provdala za filmového technika Alaina Douarinou, který jí již během jejich známosti v herectví podporoval a byl jí rádcem. První hlavní roli hrála v roce 1938 po boku Fernandela. Objevila se ovšem v dalších filmech: La Plus Belle Fille du monde, nebo pod režií Sachy Guitry - Remontons les Champs-Elysées. Zaujala však v dramatické roli Fiévres z roku 1941 v režii Jeana Delannoye. Film měl neuvěřitelný úspěch, nejen divácký, ale i kritika neskrblila superlativy a Sologne je rázem hvězda. Osobně mi nejvíce utkvěla nejen její tvář, ale i herecké umění v paměti ve dvou – třech filmech a to z roku 1943 v nesmrtelném příběhu lásky – L'éternel retour - Věčný návrat podle scénáře Jeana Cocteaua v režii Jeana Delanoy, s Jeanem Maraisem. Byla to zmodernizovaná legenda podle příběhu o Tristanovi a Isoldě, a k doplnění dojmu bylo potřeba vizuelně Madeleine „dotvořit“. Objevila se zde s dlouhými, platinově blond vlasy, a její výraz touto změnou doznal v dokonalém dojmu mladou, křehkou, jemnou ženu a svým způsobem byl celý film jistým projevem - evokací jejich generace trpící nesvobodou a okupací. Na evropský a světový úspěch si film musel trochu počkat až po ukončení II. světové války, kdy se dostal do celosvětové distribuce a oslnil novým režijním ale i hereckým přístupem. Druhý film byl snímkem podle předlohy Honore de Balzaca, v roli Esther Gobseck ve Vauthrin rok 1943 (jinak Lesk a bída kurtizán), a za zmínku stojí vlastně i poslední dva za války a těsně po válce natočené filmy oba v roce 1945 - Mademoiselle X a Marie la Misére. Po válce natočila do roku 1948 pět filmů, posledním se stal - La Figure de proue de Christian Stengel 1948, a poté se rozhodla pro práci v divadle, na kterou se velmi těšila a dlouhodobě připravovala. Příležitostně se poté ještě několikrát objevila před kamerou, naposledy v televizním filmu v roce 1973 v Salomé, nebo v roce 1975 L'Ortie – Kopřiva. Do té doby měla na svém kontě 43 filmů. Madeleine Solonge zemřela ve Vierzonu, nedaleko Cher 31. 3. 1995 ve věku 83 let. Marta Holubová-clara.bow