Věčný návrat

Milostná romance Jeana Delannoye Věčný návrat (1943, FP 18/45) patří ke klasickým dílům francouzské kinematografie čtyřicátých let. Vznikla v okupované Francii podle scénáře Jeana Cocteaua, který se inspiroval známou legendou o Tristanovi a Isoldě (podobně jako později jinou legendou v Orfeovi – 1950, FP 9/2011). Uznávaný moderní básník transponoval tragický příběh do soudobé Francie, přičemž název převzal od Friedricha Nietzscheho, což vysvětluje v mottu snímku. – Mladík Patrice žije na zámku svého strýce Marca spolu se zákeřným bratrancem trpasličího vzrůstu Achillem a jeho neméně podlými rodiči, Frossinovými. Slíbí ovdovělému strýci přivést nevěstu. Na rybářském ostrově se setká s krásnou blondýnou Nathalií. Po návratu na zámek pochopí, že dívka miluje jeho a on ji. Když oba kvůli Achillově nezdařené intrice vypijí nápoj lásky, jejich vztah se už nedá dlouho tajit. Nakonec utečou a stráví chvíle štěstí v horském srubu. Marc si však manželku odvede a Patrice se posléze sblíží se sestrou svého přítele Lionela, rovněž Nathalií (tentokrát však brunetou). Vše pak spěje k tragickému konci. - Snímek, natočený v duchu dobového poetického realismu, je uváděný v restaurované verzi ve formátu DCP (2-D). Z dnešního pohledu na něm přece jen zapracoval zub času. Zůstaly však dobrý Cocteauův scénář, vynikající šerosvitné obrazy kameramana Rogera Huberta a fotogeničnost hlavních hrdinů Jeana Maraise a poněkud unylé tajuplné blondýny Madeleine Sologneové. – Věčný návrat byl uveden do našich kin jako první francouzský film po válce a slavnostní premiéry (9.11.1945) se zúčastnil prezident Beneš. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2011/9