Georges Auric

Francouzský hudebník Georges Auric byl všestranně nadaným umělcem, své vlohy nakonec zúročil plně ve světě hudby a jako hudební skladatel je podepsán pod řadou významných francouzských, ale i amerických nebo britských filmů poválečné éry. Pocházel z jižní Francie, od dětství hrál na klavír a již v patnácti letech publikoval své první skladby. Po studiích na pařížské konzervatoři začal skládat pro divadlo, psal také balety. Ve dvacátých letech se Auric sblížil se skupinou avantgardních umělců, což jej podnítilo k rozšíření aktivit, psal také libreta k operám, básně a písňové texty. Navázal plodnou spolupráci se slavným Jeanem Cocteauem, který jej nakonec počátkem třicátých let přivedl i k filmu. První hudební doprovod pořídil Auric k filmu KREV BÁSNÍKA (Le sang d´un poete, 1930), později spolupracoval s dalšími významnými režiséry jako byli Pierre Chenal (ALIBI - L´alibi, 1937; PŘÍPAD LAFARGE - L´affaire Lafarge, 1938) nebo Marcem Allégretem (VCHOD PRO UMĚLCE – Entrée des artistes, 1938). V roce 1937 poprvé komponoval pro Jeana Delannoye, z jejich další bohaté spolupráce jsou dodnes i u nás známé filmy z pozdější doby (ZVONÍK U MATKY BOŽÍ – Notre Dame de Paris, 1956; KNĚŽNA DE CLEVES – La princesse de Cleves, 1960), mezitím znovu spolupracoval s Cocteauem a pořídil hudební složku k jeho slavným filmům KRÁSKA A ZVÍŘE (La belle et la bete, 1946) nebo ORFEUS (Orphée, 1950). Ke spolupráci zvali Aurica i zahraniční tvůrci, připomeňme například jeho hudbu ke slavné americké komedii PRÁZDNINY V ŘÍMĚ (Roman Holiday, 1953), několikrát skládal také pro britského režiséra Charlese Crichtona (ZLATÉ VĚŽE – The Lavender Hill Mob, 1951; TITFIELDSKÁ RAKETA – The Titfiled Thunderbolt, 1953). Omezení Auricových aktivit pro film v šedesátých letech vyplývá z toho, že od roku 1962 zastával funkci ředitele Národní opery v Paříži. Začal se více věnovat skládání klasické komorní hudby, později se angažoval také ve vedení organizace SACEM, která hájila autorská práva hudebníků. Příležitostně ale znovu skládal i pro film, podílel se například na slavné a dlouhodobě velmi úspěšné válečné komedii VELKÝ FLÁM (La grande vadrouille, 1966), jeho poslední prací pro film byla hudba k dramatu VÁNOČNÍ STROM (L´arbre de Noël, 1969). Na místě je také připomenout, že v roce 1960 byl Auric členem poroty na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Georges Auric zemřel v Paříži 24. července 1983 ve věku 84 let.