Dagmar Patrasová

Dagmar Patrasová pochází z umělecké rodiny, je nejmladší ze tří dětí sólisty České filharmonie a profesora hudební fakulty AMU Karla Patrase (1923-2003) a zpěvačky Československého filharmonického sboru Věry Patrasové (1920-2000). Zatímco její dva starší sourozenci nejevili o umění nijak zvláštní zájem, Dagmar se od dětství cílevědomě připravovala na uměleckou dráhu. Pod vedením Jiřiny Steimarové hrála v dramatickém kroužku, učila se hře na klavír, zpívala také Kühnově dětském sboru, pohybovou kulturu si osvojila ve sportovní gymnastice. Po základní škole vedla její cesta na Státní konzervatoř v Praze, kde vystudovala hudebně-dramatické oddělení a ovládané hudební nástroje rozšířila o kytaru. Ještě v průběhu studií začala hrát v Semaforu, kde pak získala stálé angažmá (1976-1987). Účinkovala v dnes již legendárních představeních Smutek bláznivých panen, Kytice, Vetešník nebo Sladký život blázna Vincka. V Semaforu také zpívala, ve zpěvu se nadále samostudiem zdokonalovala, jako příležitostná zpěvačka se koncem 70. let začala uplatňovat i v televizi. Ještě jako posluchačka konzervatoře dostala Patrasová první filmovou roli – hrála jednu ze studentek v hudební komedii TŘICET PANEN A PYTHAGORAS (1973). V průběhu sedmdesátýchlet pak hrála menší role v dalších filmech různých žánrů. V roce 1979 se pak odehrálo pro Patrasovou osudové setkání – spolu s Janu Nagyovou hrála ve dvojici zavražděných dívek ve zdařilé kriminálce SMRT STOPAŘEK (1979). Dvojice neokoukaných a atraktivních hereček zaujala vzápětí tvůrce seriálu ARABELA (1980), do něhož byly Nagyová s Patrasovou obsazeny v postavách protikladného sourozeneckého páru princezen. Nadmíru úspěšný seriál přinesl pochopitelně popularitu jim oběma, přestože princezna Xenie v podání Patrasové byla vesměs negativní. Na rozdíl od Nagyové, jejíž herecká kariéra stagnovala, Patrasová svůj nově nabytý kredit plně zúročila. Krátce po Arabele se objevila v nevelkých, ale velmi dobře zapamatovatelných rolích ve svěrákovských scénářích TRHÁK (1980) a VRCHNI, PRCHNI (1981). Hrála také v zahraničních produkcích, nicméně filmovou kariéru nijak zásadně nerozvíjela. Její doménou se stala práce pro televizi, další popularitu jí přinesl seriál NÁVŠTĚVNÍCI (1983), uplatnila se také v řadě pohádek (KOLOBĚŽKA I., 1984; O PRINCEZNĚ, KTERÁ RÁČKOVALA, 1986; JAK SE MELE BABÍ HNĚV, 1986). Na dlouhou dobu naposledy se na filmovém plátně objevila v komediích ANDĚL SVÁDÍ ĎÁBLA (1988) a PAN TAU (1988). Teprve v poslední době se vrátila k práci před kamerou ve filmu CHOKING HAZARD (2004) a v seriálu LETIŠTĚ (2006). Mezitím Dagmar Patrasová ve druhé polovině osmdesátých let nasměrovala svou práci do oblasti tvorby pro děti. Prvotním impulsem byla nazpívaná dětská deska Pasu, pasu, písničky, kterou natočila na popud svého manžela Felixe Slováčka. Z této desky vzešla také známá píseň Chytila jsem na pasece žížalu, přičemž žížala Julie je dodnes maskotem Patrasové a jejích představení. Od zpívání dětských písniček nebyla dlouhá cesta k moderování populárního nedělního pořadu Studio kamarád. Kvůli vytíženosti v televizi a nedostatku hereckých příležitostí opustila v roce 1987 Patrasová divadelní angažmá v Semaforu a od té doby je na volné noze. Počátkem 90. let působila na televizních stanicích OK3 a TV Premiéra, následně se vrátila do České televize, kde moderovala dětské pořady Kouzelná školka, Kuřátka, Dobré ráno s Dádou, Kouzelná neděle a další. Pro děti nazpívala přes dvacet hudebních CD, vydává také časopis Dáda, dodnes pořádá zájezdová představení po celé republice. Odborníci mají sice k jejímu uměleckému přínosu a vlivu na děti výhrady, přesto Patrasová zůstává řadu let nejpopulárnější (a nutno dodat, že také komerčně nejúspěšnější) v tvorbě pro již několik generací dětských diváků a posluchačů. Její letitá popularita má i své stinné stránky, Patrasová se nezřídka musí potýkat s neopodstatněnými útoky bulvárního tisku. Manželem Dagmar Patrasové je od roku 1983 významný hudebník a multiinstrumentalista Felix Slováček (*1943); mají spolu dvě děti, syna Felix Slováček a dceru Anna Julie Slováčková.