Christian Fechner

Jméno Christiana Fechnera mohli i naši diváci číst v titulcích k desítkám úspěšných francouzských filmů, jejichž vznikl zaštítil jako producent. Narodil se ve Francii, ale měl rakouský původ, jeho rodiče opustili Rakousko po obsazení německou armádou v roce 1938. Christian Fechner začínal jako kouzelník a břichomluvec, přitom ale obdivoval i svět filmu a hudby. Zaujaly jej především britské pěvecké hvězdy a rozhodl se zaplnit mezeru na francouzském gramofonovém trhu podobnými typy jako byla dvojice Cher a Sonny Bono. Během 60. let uvedl Fechner na hudební trh postupně několik zpěváků a hudebních skupin, očekávaný úspěch se ale nedostavoval, což se týkalo i skupiny Les Charlots, která vznikla v roce 1966. Právě u jejích členů ale Fechner objevil herecký potenciál a rozhodl se s nimi prorazit ve filmu. Ke spolupráci přizval režiséra Claude Zidiho a se skupinou Les Charlots natočil film BAŽANTI (Les bidasses en folie, 1971). Nešlo o vysokou uměleckou kvalitu, ale svěží závan do francouzského komediálního žánru to byl bez diskuzí. Jen ve Francii vidělo film více než sedm a půl miliónu diváků a šlo o největší domácí úspěch v kinech za rok 1971. V následujících letech triumfoval Fechner jako producent dalšími filmy s Les Charlots jako BLÁZNI ZE STADIÓNU (Les fous du stade, 1972) nebo VELKÝ BAZAR (Le grand bazar, 1973), opět v režii Claude Zidiho, neméně úspěšný byl Jean Girault s filmem BAŽANTI JEDOU DO ŠPANĚLSKA (Les Charlots font l'Espagne, 1972). Na menší zájem diváků pak ale narazily historické veselohry o čtyřech sluzích a čtyřech mušketýrech v režii André Hunebella. Nové zisky však Fechnerovi přinášela započatá spolupráce s Pierrem Richardem (HOŘČICE MI STOUPÁ DO NOSU - La moutarde me monte au nez, 1974). Pro mnohé překvapivé bylo spojení Christiana Fechnera s Louisem de Funesem. Ten ale obdivoval filmy s Les Charlots a rád si je pouštěl, proto souhlasil s nabídkou točit s Claudem Zidim, s nímž dosud nespolupracoval. Film KŘIDÝLKO NEBO STEHÝNKO (L'aile ou la cuisse, 1976) měl složitější pozadí vzniku, protože de Funes mezitím prodělal infarkt a pojišťovna jej odmítla na natáčení pojistit. Fechner ale přesto souhlasil a finanční rizika případného přerušení prací vzal na sebe. S bezmála šesti milióny diváků si pak mohl připsat další velký úspěch. Claude Zidi potom ve Fechnerově produkci realizoval neméně slavný film ZVÍŘE (L'animal, 1977) s J. P. Belmondem v hlavní roli. Tady Fechner souhlasil, aby filmová postava producenta (hrál ji Julien Guiomar) nesla jeho jméno. Znovu spolupracoval i s L. de Funesem (JEDEN HOT A DRUHÝ ČEHÝ - La zizanie, 1978), počátkem 80. let ale musel hledat nové tváře. Sláva skupiny Les Charlots byla již minulostí, de Funes zemřel, Pierre Richard také již netáhnul do kin jako dříve. Navázal spojení s tehdy značně populárním divadelním uskupením Le Splendid a s jeho herci vzniklo několik úspěšných komedii, za všechny jmenujme film DĚDOUŠEK SE DAL NA ODBOJ (Papy fait de la résistance, 1983). Často v jeho produkci točil režisér Patrice Leconte (SPECIALISTÉ - Les spécialistes, 1985). Méně zisková devadesátá léta přiměla Christiana Fechnera k ojedinělému pokusu o vlastní režii, jeho film NALEZENEC JUSTINIEN, BOŽÍ LEVOBOČEK (Justinien trouvé ou le bâtard de Dieu, 1993) však prošel kiny bez většího zájmu. Neosvědčilo se ani slibné spojení J. P. Belmonda s Alainem Delonem (POLOVIČNÍ ŠANCE - Une chance sur deux, 1998), prospěšnou se ale ukázala dvojitá spolupráce s režisérem Jeanem Beckerem. Závěr Fechnerovy kariéry producenta korunuje velký návrat bývalých členů skupiny Le Splendid, kteří zaplnili komedii OPÁLENÍ 3: PŘÁTELÉ NA CELÝ ŽIVOT (Les bronzés 3: Amis pour la vie, 2006) opět v režii Patrice Leconta. Tento film vyhledalo ve francouzských kinech deset miliónů diváků. Christian Fechner zemřel v důsledku rakoviny 25. listopadu 2008 ve věku 64 let. Filmy z jeho produkce vidělo 150 miliónů diváků ve Francii a půl miliardy po celé Evropě.